Článek
Člověk má tendenci bilancovat. Moje třetí léčba v neděli končí. Byly to skoro 3 měsíce. Doposud jsem záměrně nepsal o tom, jaké to je v aktuální léčbě. Až na drobné střípky o službách ve vrátnici, apod. Dneska jsem se loučil s komunitou a týmem léčebny a tak bych pár řádků napsal i sem. Vlastně těch řádků asi bude dost, možná na 2 až 3 články. Uvidíme. Budu to tentokrát psát bez osvěty a kudrlinek. Stejně mi píšete, že tenhle styl vás baví víc než odborné poučky a AI vata (což chápu).
Jiný (horší?) svět
Začátky byly těžké, protože je to tady úplně jiný svět, myšleno i ve srovnání se soukromým zařízením, kde jsem se věnoval mojí druhé léčbě. Krátký komentář k oddělení detoxu, protože tam jsem přistál po odvozu mým drahým bratrem a milovanou budoucí bývalou ženou, v psychicky totálně rozloženém stavu. Byl jsem zvyklej na hezký lidi a čistý záchody (nadsázka), no a tady jsou najednou lidi všech chutí a barev (pozn. nejsem rasista?) ještě rozbitější než vy (já). A není to hezký pohled.
Záchody a koupelny jsou ale samozřejmě dokonale čisté, ostatně na tom detoxu mě překvapilo právě to, že je tam v koupelně málo sprchových koutů (jen 2 sprchy na patře) a jsou pořád volné. Pak si říkáš, že je to asi proto, že lidi v těchto stavech o sebe ještě moc nedbají.
Není tady co dělat, jen spíš, vstáváš, jdeš na jídlo, na cigáro. A tak pořád dokola. Občas je v plánu terapeutická skupina, myslím jednou týdně, ale není povinná a moc lidí tam nechodí. Časy nástupů na detoxu sanitáři buší do velkého zvonu.
Druhý den ráno byl vstupní pohovor s panem doktorem. Musím říct starší pán, ale fakt sympaťák a vyzařoval z něho životní nadhled. Až později jsem se dozvěděl, že má za sebou taky zajímavou závislostní minulost.
„Koukám do papírů a vás teda kurtovali, jo? To se podívejme. Takovej kliďas, kultivovanej projev a v papírech kurty a hyper-agresivita. To vám to muselo asi dobře šlápnout nebo vám prodali nějakej sajrajt, ne?“
No pane doktore, byla to jízda, všechno špatně, co vám budu povídat, sypu si popel na hlavu…
Další ráno zase koukám na ty rozbitý lidi, na sebe ještě radši ne. A říkám si, ty vole tady je něco špatně. Tady se Romové normálně baví se skinheadama a naopak. Jak je to možný, říkám si. Jo, prostě takový hlouposti jsem řešil a šly mi hlavou. Zejména jsem ale měl hlavu plnou výčitek. Výčitek z toho, jak jsem všem ublížil, rozbil rodinu a dok*rvil si život. K výčitkám víc ještě později.
Apropos, rasista určitě nejsem. Můj první kamarád byl Cyrda, původem maďarský rom. Závislej na prášcích, hodně prášcích, solidní mix a v hlavě z toho asi velká diskotéka. No ale Cyrda byl především hodnej kluk. Jak se z toho trochu probral, začali jsme si rozumět. Já mu kupoval kafe a on mi dával cigára. Pak mu došly cigarety a já už pár krabiček měl. Tak mu říkám Cyrdo, ty máš šikovný ruce, jak jsi montoval ty solární panely v Německu a já potřebuju ostříhat. Za krabičku camelek, co? Jasný bráško, zněla odpověď. Do půl hodiny sehnal strojek šli jsme na to. Dámy a pánové, nedělám si srandu, Cyrda vyšvihl jeden z nejlepších střihů co jsem na hlavě kdy měl (Nory, fakt nekecám :-D).
Po týdnu na detoxu se uvolnilo místo na oddělení, což bylo super, protože se stává, že tam člověk může zůstat u několik týdnů.
30 chlapů na oddělení B
Z prvního dne na oddělení si pamatuju 2 věci. První bylo moje představení na ranní komunitě. Tam vás přivede sanitář a posadí vás na židli rovnou před 30 cizích chlapů. Řekni nám něco o sobě, pokyne předseda komunity. Jmenuju se Petr, jsem kokainista a dělám v IT. Jedu v tom dohromady asi 5-6 let, poslední rok až dva intenzivně a poslední měsíc úplně strašně. Pak začnou otázky z komunity. Něco jako, co ti to vzalo? Máš k tomu koksu ještě něco nebo jenom tohle? Jak „jenom“ říkám si, tvl připravil jsem se o rodinu, přišel o kariéru, prom*dal jsem všechny peníze a ještě se zadlužil. Ale kluci mysleli, jestli nemám k tomu ještě třeba alkohol a hazard. Jsou tady totiž i GTÁčka (Gamble, Toxic, Alcoholic). Já jim říkám kombíci, ve smyslu, že rádi kombinují stimulaci svého libostního systému vícero požitky.
Na márování se v pokoji vystřídáme MONčičáku!
No a druhá věc, která mi utkvěla v hlavě z prvního dne na oddělení, byl slovník a vězeňský slang mých souputníků v léčbě. Při sportovní hodince se tady hraje nohejbal. Já jsem naposledy kopal do míče někdy na gymplu, takže to podle toho taky tak vypadalo.
„Jestli to zase kopne do p*dele, tak si z něho udělám svýho MONčičáka.“ Ocenil moje snažení se trefit do míče Pavel, ale smál se u toho a pronesl to docela v nadsázce. Takže jsem z toho neměl strach. Jen jsem si uvědomil, že tady ti kluci jsou někteří nejen z ulice, ale i rovnou z basy (pozn. MONčičák je slang od zkratky MON = možný objekt napadení).
Dojdu po nohejbalu na pokoj a tam Jiřina, hodnej kluk, můj spolubydlící s kriminální minulostí, má otevřené dveře od skříně, aby nebylo od dveří do pokoje vidět na postel. Škubne sebou a řve na mě. Tady klepeme! Musíme se na to márování nějak vystřídat!
Takže vítej léčbo a ještě minimálně 3 měsíce v tomhle blázinci, říkal jsem si. A myslel jsem si, že to nedám. Ale tohle byly spíš úsměvné zážitky. Byly i krize, kvůli kterým jsem málem šel podepsat reverz.
Možná těch článků nakonec bude víc než 3. O první krizi příště.
-MgrSn.
