Článek
Po své první, třítýdenní léčbě jsem odcházel s neochvějným pocitem, že mám všechno pod kontrolou. Věřil jsem, že jsem systém pochopil, splnil povinnost a vracím se zpět do hry.
A na první pohled to fungovalo. Vydržel jsem ale žalostně krátce, necelých 6 měsícům. Ale celkem rok a čtvrt trvalo, než jsem skončil ve své druhé léčbě.
Totiž střízlivost, která stojí jen na zatnutých zubech a superficiálním krizovém plánu, je jako domek z karet. Z první léčby jsem si neodnesl žádnou hlubší práci s emocemi ani se svojí sebehodnotou. Byl jsem jen střízlivý závislý, který čelil nahromaděným následkům své minulosti a čekal na první větší náraz. A ten náraz na sebe nenechal dlouho čekat.
Pád z výšin: Dluhy z minulosti a hledání nové pozice
Reality check přišel brzy. Z ředitelské pozice jsem totiž neodešel po dohodě ani kvůli „filozofickým rozporům“. Důvodem byly mé masivně zanedbané povinnosti z konce předchozího roku, kdy jsem v nejdivočejší fázi užívání nechal věci plavat. Kostlivci vyskákali ze skříně a já musel z firmy nedobrovolně pryč.
Pro mé ego a pro Manažera Sněha to byla zdrcující rána. Následovalo frustrující období hledání práce, kdy jsem si musel sáhnout na dno pokory. Musel jsem jít o několik příček níže – našel jsem si místo jako klasický Business Developer.
Rázem jsem seděl v operativě. Žádný tým pod sebou, žádná strategická autonomie – jen čistý, tvrdý tlak na plnění obchodních čísel a akvizice nových klientů.
K tomu se přidala finanční past. Můj životní styl a vysoké životní náklady (hypotéka, rodina, závazky) zůstaly na úrovni top manažera, ale můj základní příjem výrazně klesl. Všechno záviselo na provizích z prodeje.
A tady se plnou silou přihlásila má přirozená netrpělivost a nezpracovaný Impostor syndrom:
- „Musíš okamžitě doručit výsledky!“
- „Vidíš? Jsi neschopný, spadl jsi dolů a teď to ani neuživíš.“
- „Musíš makat dvakrát tolik než ostatní, abys sis vybojoval zpět svou pozici.“
Spirála vyhoření a příchod neovladatelných cravingů
Dostal jsem sám sebe pod nepředstavitelný vnitřní tlak. Místo toho, abych si po ztrátě pozice dopřál čas na rekonvalescenci a přijetí nové životní reality, začal jsem se utavovat. Pracoval jsem víc než před tím, honil KPIčka, stres zajídal a byl v permanentním stavu HALT (fyzicky vyčerpaný, emočně frustrovaný a vnitřně extrémně osamělý).
A pak přišly cravingy – bažení po kokainu v intenzitě, jakou jsem dosud nezažil.
Protože byla má první léčba tak krátká, neměl jsem v rukou žádné funkční nástroje. Neuměl jsem pracovat s dechem, neuměl jsem zastavit emociální únos v mozku, neuměl jsem se zastavit. Můj mozek, naučený na rychlá řešení, mi pod tíhou vyhoření a úzkosti nabídl jediný známý ventilek: „Koupíš si fet, na 24 hodin vypneš ten tlak a v pondělí budeš zase fungovat.“
Bylo to obrovské sebeklamání. Spadla klec.
Druhé Vánoce v prázdném domě
Spirála se zatočila rychleji a divočeji než kdykoliv předtím. Už to nebyly občasné večery. Užívání se vymklo jakékoliv kontrole. Zuzana už nemohla nečinně přihlížet mému rozpadu a neustálým lžím. Na Vánoce jsem sice vydržel být čistý, ale po Vánocích jsem se opět spustil. Těsně po Vánocích vzala děti a odešla.
Opět jsem zůstal v domě úplně sám.
Vánoční ticho a vědomí, že jsem svými démony zničil svátky vlastní rodině, byly nesnesitelné. Místo abych vyhledal pomoc, rozjel jsem ten největší a nejtemnější večírek svého života. Během několika málo měsíců, kdy se střídaly stavy v nekontrolovaném raši a občasné střízlivosti jsem spotřeboval téměř všechny zbývající úspory a byl jsem jako v začarovaném kruhu.
Byl to naprostý debakl. Seděl jsem v drastických dojezdech na podlaze, bez peněz, bez rodiny, na pokraji fyzického a psychického selhání. Zase jen já sám, prázdné pytlíky a hodiny a hodiny kompulzivní masturbace u porna. Bylo mi ze sebe úplně zle. Měl jsem pocit, že se už nemůžu nikomu podívat do očí. V psychóze jsem opět převrátil byt vzhůru nohama a nevěděl co si počít.
Nakonec museli zakročit moji rodiče. Ti mě naložili do auta a odvezli do mé druhé léčby – rok a čtvrt od chvíle, kdy jsem opustil tu první. Teprve tam – zdevastovaný na těle i na duši – jsem byl ochotný začít naslouchat a učit se první skutečné techniky regulace emocí.
Poučení pro byznys i střízlivý život
Tato patnáctiměsíční epizoda mi dala brutální, ale potřebnou lekci. Naučila mě, že abstinence bez osobnostní změny je jen čekání na recidivu.
Pud sebezáchovy a pouhá vůle vás zachrání na krátký čas. Jakmile vás ale dohoní následky vlastní minulosti, pád v kariéře a finanční stres, nepřijatá sebehodnota a neschopnost pracovat s frustrací vás okamžitě srazí zpět na dno. To není alibismus. Je to popis situace, jak ji dnes chápu. Kéž bych si to uměl pospojovat dřív.
Co přijde v příštím díle: Když selžou i techniky a zaklepe policie
Ani druhá léčba však nebyla mým konečným vítězstvím.
V příštím díle se podíváme na to, proč jsem i přes všechny získané techniky regulace emocí, dechová cvičení, fyzickou aktivitu a ledové sprchy vydržel čistý pouhý jeden měsíc. Rozkryji příběh o tom, jak ani funkční techniky nedokázaly zastavit destrukci osobní integrity, která vyústila v drsnou hádku s mojí paní, u které musela přímo u mě doma zasahovat PČR – a jak mé úplné dno skončilo až na psychiatrii, kde jsem procitnul připoutaný k posteli.
MgrSn.
PS: Lajkujte, sdílejte. Nebo klikněte sledovat v horní části článku, aby Vám nic neuteklo. Můžete mi i napsat na manazersnih@seznam.cz
Předchozí díl: ← Manažer Sníh: Tři hloubky – Od povrchních pouček až na samotné dno vlastní sebehodnoty
Zdroje:
MARLATT, G. Alan a Dennis M. DONOVAN. Relapse Prevention: Maintenance Strategies in the Treatment of Addictive Behaviors. 2. vyd. New York: Guilford Press, 2005. ISBN 978-1593856410.
KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. ISBN 80-86734-05-6.
