Článek
Ta poslední možnost spadá do kategorie komorních a útulných prostranství, kam se sice příliš početné davy nevtěsnají, za to si tohle tradiční místo uprostřed Starého Města udržuje svoji pověst dějiště událostí, které hýbaly českými dějinami už od středověku. Málokdo projde Staroměstským náměstím s lhostejným výrazem na tváři, možná ještě tak místní, spěchající tudy každý den cestou do zaměstnání. Ovšem nadšení ostatních, zejména zahraničních turistů, z té nádhery kolem sebe ani nezná mezí. Tohle je pro ně jedno z těch ikonických míst, které je utvrzují v přesvědčení, že se ocitli snad v nejkrásnějším městě na světě…
Pro nás Čechy vyvolává Staroměstské náměstí přece jenom jiné pocity. Někteří tam léta z vlastní vůle ani nezabrousí, protože ten turistický mumraj je proti jejich dobrému vkusu a nepřejí si vnímat Prahu jako jednu velkou turistickou atrakci. Buď jak buď, reprezentativnější historický prostor bychom v českých městech jen těžko hledali.
Každá z těch staveb po obvodu náměstí představuje nevyčíslitelnou uměleckou hodnotu a jako koruna celému prostoru uprostřed vévodí pomník mistra Jana Husa, bez něhož by se nám ta urbanistická scenérie zdála docela jistě neúplná. Není pochyb o tom, že zrovna on jako jedna z nejznamenitějších postav našich dějin na tohle náměstí patří. Většinou svého národa je Hus milován a uctíván. To už se dozajista nedá říci o jeho následovnících, kteří převzali kazatelovo jméno do názvu pozdějšího reformního hnutí.
Památník v obklopení dalších skvostů Staroměstského náměstí i s Týnským chrámem
Protáhlá postava Husa od sochaře Ladislava Šalouna dominuje náměstí od roku 1915, kdy naši předchůdci vzpomínali pětisté výročí upálení tohoto neústupného hledače pravdy a národního hrdiny. Tomu však předcházely události docela divokého rázu, protože politická frakce tak zvaných staročechů neměla o Husovi a zejména potom o husitech valné mínění. Na rozdíl od mladočechů, ti naopak uctění jeho památky vehementně posazovali a zasloužili se o založení instituce zvané „Spolek pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa“ v roce 1890, do jehož čela byl zvolen známý cestovatel a propagátor Ameriky Vojtěch Náprstek.
O tom, že se pomník vybuduje z veřejné sbírky se rozhodlo poměrně rychle, horší už to bylo s názory na jeho vhodné umístění někde v centru hlavního města. Zpočátku to vypadalo na Malé náměstí, tedy prostor, kterým se od Staroměstského náměstí prochází kolem orloje ke Karlovu mostu. Do hry se dostala i jiná dvě náměstí – Václavské a Betlémské, kde nyní sídlí Náprstkovo muzeum. Vítězný návrh Husovy sochy a dalších postav od Ladislava Šalouna na masivním žulovém podstavci už počítal s prostorem Staroměstského náměstí, ne všude by se svými obrovskými rozměry oválného kamenného podstavce pohodlně vešel.
K Husově památníku poměrně nedávno přibyl i znovu postavený mariánský sloup
S odhalením při příležitosti pěti set let od upálení se dlouhodobě počítalo. Nikoliv ovšem s faktem, že do nevypočitatelného vývoje událostí zasáhne začátek prvního světového konfliktu, nazývaného současníky Velkou válkou. Organizační výbor se usnesl, že pomník se sice 6. července 1915 odhalí, ale jen s minimalistickou vzpomínkou v zasedací síni Staroměstské radnice, a nikoliv na ploše náměstí samotné. Na velké a hromadné oslavy se mělo počkat až po skončení války tím spíše, že rakousko-uherské úřady se také netvářily na národně laděné manifestace Čechů nijak nadšeně. Nikdo pochopitelně nemohl tušit, kdy k takovému konci bojových operací vůbec dojde.
Čerstvě odhalený Husův pomník stál na dohled historického Mariánského sloupu. I to se stalo předmětem nekonečných diskuzí, jestli je vhodné umisťovat památník a sloup tak blízko vedle sebe. V roce 1918 se rozvášněná Praha dočkala po skončení válečných útrap založení nového státu, nikoliv však slavnostního odhalení svého Husa. Na to už v době vypjatých emocí nezbyl čas ani nálada. Navíc nekontrolovaný dav z nevědomosti nad jeho smyslem a z popudu Franty Sauera strhl Mariánský sloup, takže okolí pomníku změnilo původní podobu. Dnes už obnovený sloup na počest Panny Marie na dohled od Husa zase září novotou.
Jan Hus s věžemi kostela svatého Mikuláše
Bronzovou vzpřímenou postavu kazatele se skloněnou hlavou, pohledem směřující k Týnskému chrámu, jenž býval hlavním kališnickým kostelem Prahy, doprovází i postavy další: husitští bojovníci, exulanti i celá rodinná skupina. Ta má symbolizovat úspěšné další pokračování celého českého národa. Figury navrhl sochař realizovat neobvyklou technologií spojováním pomocí předem připravených bronzových plátů a jejich šroubováním do jednoho celku, takže uvnitř zůstaly duté. Žulový podstavec zase zdobí ze všech čtyř světových stran nápisy a citace různého původu, z nichž ten Husův z hlavní čelní strany, vyzývající ke vzájemnému milování a přání pravdy každému, se stal doslova legendárním.
Výjimečný památník na výjimečném náměstí ve výjimečném městě – takový je náš mistr Jan Hus…
Schody před sloupem poslouží i k nezbytnému krátkodobému odpočinku i k pohledu na Husa
Zdroje:
BALÁČEK, Jan; BAMBAS, Josef; BARTOŠ, Ladislav. Jan Hus v památkách Prahy. Praha: Národní památkový ústav, 2015.
BLAŽEK, Petr; POKORNÝ, Vojtěch. Duchovní střed Evropy - dějiny Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 1. vyd. Praha: Muzeum Karlova mostu, 2020.
