Článek
Snažila jsem se být slušná i tehdy, když jsem měla pocit, že se mnou někdo mluví jako s dítětem, které zapomnělo bačkory.
Po rozvodu jsem žádala o příspěvek na bydlení. Nebylo mi z toho dobře. Pracovala jsem, ale nájem šel nahoru a výplata ne. Dcera studovala v Brně a já jsem si nechtěla půjčovat od ní ani od sestry. Na úřad jsem šla s tím, že doložím, co je potřeba, a nějak to dopadne. Paní za přepážkou byla rychlá, upravená a ani jednou se na mě nepodívala déle než na dvě vteřiny. Vzala si dokumenty, orazítkovala kopii a řekla, že mám čekat na vyjádření.
Čekala jsem měsíc. Pak přišel dopis, že žádost nelze posoudit, protože chybí potvrzení o výši nákladů na bydlení. Seděla jsem doma u stolu a četla tu větu několikrát. To potvrzení jsem odevzdala. Dokonce jsem se na něj při podání ptala, protože jsem si nebyla jistá, jestli chtějí originál nebo kopii. Paní za přepážkou tehdy řekla, že kopie stačí, a dala mi razítko na seznam převzatých dokumentů.
Druhý den jsem šla na úřad znovu. Vzala jsem si lístek, čekala skoro hodinu a snažila se nebýt dopředu naštvaná. Když na mě přišla řada, vysvětlila jsem, že potvrzení jsem dodala. Úřednice si otevřela počítač a řekla, že v systému není. Ukázala jsem jí kopii dopisu. Ona pokrčila rameny a odpověděla, že když to v systému není, tak to zřejmě dodané nebylo. Slovo „zřejmě“ mě bodlo víc, než by mělo.
Řekla jsem, že mám doma potvrzený seznam. Úřednice se pousmála tak unaveně, až to skoro vypadalo jako lítost, a řekla: „To si lidé často myslí.“ Za mnou seděli další lidé a já jsem cítila, jak se mi potí záda pod kabátem. Nechtěla jsem působit jako někdo, kdo neumí přiznat vlastní chybu. Zeptala jsem se, co mám dělat. Řekla, že dokument musím dodat znovu. A že příště je dobré si papíry hlídat.
Doma jsem vytáhla desky a našla to během minuty. Seznam dokumentů, datum, razítko podatelny, podpis. Potvrzení o nákladech bylo vypsané hned ve druhém řádku. Chvíli jsem na to koukala a bylo mi skoro do smíchu. Ne proto, že by to bylo legrační. Spíš proto, že jsem si celý den nechala namlouvat, že jsem nepořádná ženská, a pravda ležela doma mezi účtenkou za elektřinu a kopií nájemní smlouvy.
Tentokrát jsem si připravila všechno jinak. Udělala jsem kopii seznamu, kopii potvrzení a krátký dopis, ve kterém jsem napsala, že dokument byl převzat dne toho a toho, což dokládá razítko. Nepsala jsem nic o tom, jak se ke mně chovali. Nepřidala jsem žádnou větu o nespravedlnosti. Jen fakta. Ráno jsem šla na podatelnu a nechala si orazítkovat i ten dopis. Pak jsem si vzala lístek na přepážku.
Dostala jsem se ke stejné úřednici. Poznala mě, ale tvářila se, že ne. Položila jsem před ni kopie a řekla, že prosím o doplnění do spisu. Začala vysvětlovat, že systém je závazný a že ona nemůže ručit za to, co si kdo nosí doma v deskách. Požádala jsem ji, aby mi tedy písemně potvrdila, že úřad nepovažuje vlastní razítko na seznamu převzatých dokumentů za doklad o převzetí. Zvedla oči od monitoru. Poprvé pořádně.
Najednou bylo potřeba zavolat vedoucí. Ta přišla s hrnkem čaje, vzala si moje papíry a četla je přímo u přepážky. Úřednice mezitím klepala nehtem o stůl. Vedoucí se zeptala, jestli může vidět původní spis. Trvalo to deset minut. Lidé za mnou si přesedali, někdo si odkašlal, jeden pán odešel ven telefonovat. Já jsem stála u pultu a držela kabelku oběma rukama, abych s nimi zbytečně nehýbala.
Když se vedoucí vrátila, měla v ruce složku. Potvrzení bylo uvnitř, jen nebylo naskenované. Neřekla to dramaticky. Prostě oznámila úřednici, že dokument ve spise je a žádost se má posoudit bez nové výzvy. Úřednice se podívala do monitoru a řekla, že to tedy opraví. Čekala jsem omluvu. Nepřišla. Vedoucí mi jen podala kopii mého dopisu a řekla, že je dobře, že jsem měla potvrzený seznam.
Možná by mi dřív stačilo i to. Ten den jsem ale ještě stála u přepážky a zeptala se, jestli dostanu písemné potvrzení, že výzva k doplnění byla vydaná omylem. Úřednice sevřela rty. Vedoucí si povzdechla, ale nakonec kývla. Sedla si k vedlejšímu počítači a vytiskla krátké sdělení. Nebylo v něm slovo omluva. Bylo tam jen, že požadovaný dokument byl ve spise založen včas a řízení bude pokračovat. Vzala jsem si ho a poděkovala.
Za tři týdny mi příspěvek schválili. Nebyla to částka, ze které by člověk začal nový život, ale na nájem to pomohlo. Když jsem pak třídila desky, nechala jsem si ten orazítkovaný seznam úplně nahoře. Ne proto, že bych se chtěla pořád vracet k jednomu nepříjemnému ránu na úřadě. Spíš proto, že od té doby vím, že slušnost je v pořádku, ale razítko je lepší mít doma. A když mi někdo příště řekne, že si mám papíry hlídat, můžu klidně odpovědět, že právě to dělám.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Monica-Vitti
https://www.theguardian.com/film/2022/feb/02/monica-vitti-obituary
https://www.theguardian.com/film/2022/feb/02/monica-vitti-queen-of-italian-cinema-dies-aged-90
https://goldenglobes.com/articles/remembering-monica-vitti-1931-2022/
https://www.europeanfilmacademy.org/in-memoriam-monica-vitti/
https://www.berlinale.de/en/archive/awards-juries/awards.html/y=1984/o=desc/p=1/rp=40
https://goldenglobes.com/articles/lavventura-1960-antonionis-scandalous-masterpiece-turns-60/
https://tg24.sky.it/spettacolo/2018/01/17/monica-vitti-ricovero-fake-news
https://www.corriere.it/spettacoli/20_novembre_04/monica-vitti-compie-89-anni-verita-malattia-marito-ci-capiamo-gli-occhi-6aebdaba-1c60-11eb-a718-cfe9e36fab58.shtml
https://www.clickorlando.com/entertainment/2022/02/02/italian-movie-star-monica-vitti-dies-at-age-90-in-rome/
