Článek
Když se nám narodila Emička, moje tchyně Alena byla nadšená. Byla to její první vnučka a od začátku chtěla být součástí jejího života. Protože bydlela jen několik ulic od nás a byla už v důchodu, často nám pomáhala.
Občas přinesla oběd, vzala kočárek na procházku nebo později vyzvedla Emičku ze školky. Vážila jsem si toho. Moje maminka bydlela téměř dvě hodiny cesty od nás, takže tak často jezdit nemohla.
Od začátku jsem ale měla jednu podmínku. Nechtěla jsem, aby se fotografie naší dcery objevovaly veřejně na sociálních sítích. Sama jsem tam její snímky téměř nedávala a chtěla jsem, aby jednou mohla sama rozhodnout, co o sobě bude sdílet.
Tchyně tomu moc nerozuměla. Říkala, že dnes lidé všechno zbytečně řeší a že ona chce fotografie jen jako vzpomínku. Nakonec ale slíbila, že je bude posílat maximálně příbuzným do rodinné skupiny.
Věřila jsem jí a dál jsem neměla důvod něco kontrolovat.
Babička ji fotografovala stále častěji
Když byla Emička s babičkou, většinou se vracela spokojená. Chodily na hřiště, pekly nebo jezdily na menší výlety. Tchyně mi pak poslala několik fotografií a vyprávěla, co spolu zažily.
Postupně jsem si ale začala všímat, že Alena fotografuje skoro všechno. Když jsme byly někde společně, měla telefon neustále v ruce. Fotila Emičku při jídle, při hraní i při obyčejné cestě z obchodu.
Jednou jsem jí řekla, že by si s ní měla chvíle spíš užít, než je pořád zaznamenávat. Odpověděla, že až bude Emička větší, budeme za tolik vzpomínek rádi.
Ani to mi ještě nepřipadalo jako velký problém. Věděla jsem, že je na vnučku pyšná.
Pak ale Emička začala občas říkat věci, kterým jsem nerozuměla. Vyprávěla například, že musela několikrát proběhnout kolem fontány, protože první video nebylo hezké. Jindy nechtěla znovu skákat do listí, protože už to s babičkou několikrát natáčely.
Zeptala jsem se manžela, jestli mu to nepřipadá zvláštní. Řekl, že jeho maminka má zřejmě jen nový koníček a že není důvod hned hledat něco špatného. Sama jsem si také říkala, že možná přeháním.
Tchyně se o Emičku starala dobře a nikdy jsme neměli důvod pochybovat, že ji má ráda.
Cizí žena znala jméno mé dcery
Pravdu jsem zjistila náhodou. Jednou v sobotu jsme šly s Emičkou z papírnictví. Před kavárnou nás zastavila cizí žena, podívala se na dceru a řekla, že je ve skutečnosti větší než na videích.
Nejdřív jsem si myslela, že si nás s někým spletla. Pak ale oslovila Emičku jménem a zeptala se mě, jestli jsem její maminka.
Řekla, že sleduje profil mojí tchyně. Jmenoval se Babička s Emičkou a byl prý moc hezký. Ukazoval jejich společné výlety, pečení a další aktivity.
Doma jsem profil hned vyhledala. Měl přes čtrnáct tisíc sledujících.
Byly tam desítky videí a fotografií naší dcery. Některé byly několik let staré. Tchyně zveřejnila i snímky, které mi nikdy neposlala. Uváděla Emiččino jméno, věk a občas také místa, která spolu navštěvovaly.
Na jednom videu byla dobře vidět budova její školky. Jinde Alena vyprávěla, že Emička byla nemocná a několik dní nechodila ven.
Čím déle jsem profil procházela, tím hůř mi bylo. Nešlo o několik fotografií pro známé. Cizí lidé pravidelně sledovali život naší dcery a věděli o ní věci, které jsme sami veřejně nesdíleli.
Našla jsem také několik příspěvků, ve kterých tchyně doporučovala dětské oblečení nebo místa na výlet. Za některé dostala výrobky nebo vstupenky zdarma.
Najednou mi došlo, proč poslední dobou tak často plánovala konkrétní návštěvy a proč chtěla, aby měla Emička na sobě určité šaty. Myslela jsem, že jí chce udělat radost. Ve skutečnosti část těch výletů připravovala kvůli fotografiím a videím.
Manžel o profilu nevěděl. Když jsem mu ho ukázala, nejdřív tomu nechtěl věřit. Ještě ten večer jsme jeho matce zavolali a požádali ji, aby k nám přišla.
Nechápala, proč nám to vadí
Tchyně nejdřív tvrdila, že se nic vážného nestalo. Profil prý původně založila jen pro několik známých a postupně ji začalo sledovat více lidí. Líbilo se jí, že jí píší, chválí výlety a ptají se na rady.
Připomněla jsem jí naši dohodu. Řekla, že na začátku přece nezveřejňovala nic nebezpečného a že Emička je na všech fotografiích hezky oblečená a spokojená.
Vysvětlovala jsem jí, že nejde o to, jestli se na snímcích dcera usmívá. Problém byl, že jsme se jasně dohodly a ona nám několik let neřekla pravdu.
Alena namítla, že díky profilu dostala pro Emičku oblečení, vstupy do heren a další věci. Podle ní z toho měla prospěch hlavně vnučka.
Když jsme jí řekli, že musí fotografie a videa smazat, urazila se. Tvrdila, že jsme nevděční a že z ní děláme špatnou babičku, přestože nám tolik let pomáhá.
Manžel jí nakonec řekl, že pokud profil nesmaže, nebude už Emičku hlídat sama. Teprve potom souhlasila.
Účet zmizel během dvou dnů. Náš vztah se ale změnil.
Tchyně se od té doby chová odtažitě a některým příbuzným řekla, že jsme jí zakázali fotografovat vlastní vnučku. To ale není pravda. Nevadilo mi, že si udělá několik snímků pro sebe nebo je pošle rodině. Vadilo mi, že z nich bez našeho vědomí vytvořila veřejný profil.
Emička k babičce stále chodí, ale méně než dřív. Tchyně slíbila, že už nebude nic zveřejňovat. Chci jí věřit, i když už to není tak snadné jako dřív.
Dodnes si vybavuji cizí ženu, která na ulici znala jméno mojí šestileté dcery. V tu chvíli jsem pochopila, že dávno nešlo jen o několik nevinných fotografií.
Tchyni jsem nezakázala být babičkou. Jen jsem po ní chtěla, aby respektovala hranici, kterou mi sama slíbila nepřekročit.
