Článek
Autobus k nám jezdil jednou za hodinu, v zimě ještě hůř, a taxík do nemocnice stál tolik, že jsem si cestou zpátky pokaždé počítala, co ten týden nekoupím. Bylo to praktické rozhodnutí. Jen okolí z něj udělalo událost.
Syn se tvářil opatrně. Říkal, že mi fandí, ale ať na sebe nejsem moc přísná. Švagrová se zasmála a zeptala se, jestli si nekupuju krizi středního věku se zpožděním. V autoškole byli mladí kluci, dvě studentky a já. Instruktor pan Král mě oslovoval „mladá paní“ takovým tónem, že v tom nebylo ani mládí, ani paní. Když jsem si poprvé nastavovala sedadlo, řekl ostatním, že dneska si dáme trochu trpělivosti. Zasmáli se. Já taky, protože jsem ještě neuměla nedělat jim to snazší.
Jízdy pro mě byly těžké. Ne proto, že bych nechápala pravidla, ale protože jsem celý život seděla na sedadle spolujezdce a najednou měla dělat tři věci najednou. Zrcátka, spojka, chodci, značky, instruktorovy poznámky. Král měl rád rychlé opravy. „No tak, rozhodněji.“ „Tady nejste na nedělní procházce.“ „Kdybyste tohle udělala u zkoušky, už vystupujete.“ Mladým to říkal taky, ale u mě vždycky přidal povzdech, jako by bojoval s přírodou.
Doma jsem si psala poznámky. Ne o řízení, spíš o sobě. Kde panikařím. Kdy zapomenu blinkr. Které křižovatky mě rozhodí. Manžel seděl u stolu, luštil křížovky a občas řekl, že řidičák udělala i jeho sestra, takže to nebude jaderná fyzika. Nebyla to velká útěcha, ale byla jeho. Když jsem jednou přišla z jízdy skoro s pláčem, podal mi čaj a řekl, že Král měl vždycky hubu rychlejší než rozum. Znali se z mládí. To mě překvapilo jen trochu.
Zlom přišel při cvičné jízdě za městem. Jeli jsme ve třech, já za volantem, vzadu student Tomáš. Auto se mi zdálo divné už při rozjezdu. Pedál brzdy šel níž než obvykle a při dobržďování na křižovatce auto lehce táhlo do strany. Řekla jsem to instruktorovi. Mávnul rukou, že jsem jen nervózní. Po pár kilometrech jsem to řekla znovu. Král se na mě podíval a prohlásil, že kdo hledá chybu na autě, většinou nechce vidět chybu v sobě.
To už jsem zastavila u krajnice. Ne prudce, normálně. Zapnula jsem výstražná světla a řekla, že dál nejedu, dokud se na to nepodívá. V autě bylo ticho. Tomáš vzadu koukal do telefonu tak usilovně, až bylo jasné, že poslouchá každé slovo. Král se rozčílil. Prý nemůžu během výcviku rozhodovat, kdy se jede. Odpověděla jsem, že možná neumím parkovat podélně na první pokus, ale celý život jsem jezdila s manželem po doktorech a poznám, když auto brzdí jinak než předtím.
Nakonec vystoupil. Neochotně. Prošel kolem auta, něco zkontroloval, zavolal do kanceláře. Jeho hlas už nebyl tak hlasitý. Jízdu jsme nedokončili. Přijel druhý instruktor s náhradním autem a nás odvezli zpátky. Později jsem se od recepční dozvěděla, že šlo o problém s brzdovým válcem. Neřekla to jako velké tajemství. Spíš potichu, aby nebyl průšvih. Já jsem se jí zeptala, jestli by mi to napsali do záznamu jízdy. Zarazila se, ale napsala aspoň poznámku, že jízda byla ukončena z technických důvodů.
Na další teorii už Král nebyl tak vtipný. Neomluvil se. Jen řekl, že technické závady se občas stávají a že jsem správně zastavila. To „správně“ procedil, jako by ho stálo padesát korun. Tomáš se po hodině u schodů zastavil a řekl mi, že by on asi jel dál, protože by se bál ozvat. Řekla jsem mu, že já se taky bála. Jen jsem se víc bála pokračovat.
Zkoušky jsem udělala napodruhé. Poprvé jsem zkazila parkování a komisař nebyl zlý, jen přesný. Podruhé jsem projela trasu pomalu, opatrně, ale bez chyby. Když mi podával protokol, řekl, že klidní řidiči nejsou na silnici na škodu. Nevěděl, kolik pro mě ta věta znamenala. Doma manžel položil na stůl malou klíčenku ve tvaru auta. Byla ošklivá, plastová a hned jsem si ji dala ke klíčům.
Dneska jezdím hlavně k lékaři, na nákup a za sestrou. Nejezdím rychle a pořád si radši parkuju dál, kde je víc místa. Ale když sedím za volantem, už neslyším Královo „mladá paní“ s posměchem. Slyším spíš vlastní větu u krajnice. Dál nejedu. Někdy se člověk naučí řídit auto a mimochodem zjistí, že umí zabrzdit i lidi, kteří ho celý život chtěli popostrčit přes vlastní strach.
