Článek
Přesněji Dolní Rakousko, které nicméně neleží v dolní části Rakouska u hranic s Itálií, nýbrž na severu země u hranic s Českem. My jsme tam jako doma. Koneckonců ze Soběslavi to máme kousek a za jeden den toho stihneme tolik, kolik se nám právě chce. Stačí ukázat prstem na mapu, vybrat hraniční přechod a v okruhu pár kilometrů najdeme minimálně jeden přírodní skvost.
Zkuste si to sami. Přejeďte na mapě do Rakouska u Nových Hradů a za chvíli stojíte na vyhlídkách Nebelstein a Mandelstein. Zvolte přechod v Českých Velenicích a jen pár stovek metrů od hranic najdete Blockheide – krajinu obřích bizarních žulových balvanů, vřesovišť a zatopených lomů. Skvělá je také výprava k pramenu Lužnice – stačí nechat auto v Pohoří na Šumavě, přejít hranici a vydat se nahoru prvním hřebenem rakouské části Novohradských hor.
Himmelsleiter. Nahoru vede 108 schodů.
Někdy vás na všechna tahle místa vezmu. Dneska se ale do Rakouska společně vydáme přes Halámky, nejfrekventovanější přechod mezi oběma zeměmi na jihu Čech vůbec. I tady na člověka nedaleko hranice čeká výjimečné místo, které turisté v honbě za „velkými“ zážitky často přehlédnou – Hochmoor Schrems, největší rašeliniště Dolního Rakouska, tajuplný svět mokřadů, rašelinných jezírek a hlubokých lesů. A na rašeliništi stojící monument jménem Himmelsleiter, jedna z nejzvláštnějších rozhleden, které jsme kdy navštívili.
Jak vypadá? Má podobu 30 metrů dlouhého a metr širokého dřevěného chodníku, po kterém se procházíte 20 metrů vysoko. Nahoru vede víc než stovka schodů, které jdou pořád rovně vzhůru. Při pohledu zespodu tak budete mít stejně jako my pocit, že vedou opravdu až do nebe.
Výhled? Na rozhlednu popravdě dost slabý, je vidět jen koruny stromů a rašeliniště – ale monumentálnost dřevěné stavby případné zklamání hravě přebije. Na stavbu bylo použito 58 mohutných smrkových kmenů, podpěry, táhla i schody jsou z pozinkované oceli.
Dvacet metrů nad zemí je třicet metrů dlouhý chodník.
Hochmoor Schrems nicméně není jen rašeliniště a netradiční rozhledna. Návštěvnické okruhy začínají i končí u centra UnterWasserReich (Podvodní svět), kde je interaktivní expozice věnovaná vodě, mokřadům a životu v nich. Pokud jedete s dětmi, určitě se vyplatí zajít dovnitř – a to i pokud jsou děti už náctileté, jako ty naše. Vstupné je za pakatel, dá se tu najíst i napít. A pak už tradá po modré nebo červené k Nebeskému žebříku. Několik kilometrů vede po rovině upravenými cestičkami, na jednom místě čeká bahenní lázeň – přiznávám, neodolali jsme a vyzkoušeli ji.
Kdybych měl výlet shrnout v jedné větě – ze severních Čech bych se sem asi na jeden den nevydal. Pokud jste ale tak jako my z jižních Čech nebo tu trávíte dovolenou, určitě se k Nebeskému žebříku vypravte. V Česku totiž nic podobného neuvidíte.
