Článek
Bolero
Zkoprněle stály, mlčely.
Než vyzval je vítr k tanci.
Na vášeň si vzpomněly.
„Už toho bylo dost!“
Zpívají, tančí, pro radost.
Zvlčely…
Poslušnými býti nechtěly.
Rudou sukénkou mávly.
Ptám se, zdali.
Vidíte krásu plevele…
„Mě rozradostnit dovede!“
Do větru holka.
V polích se tančí polka.
Jemně zavane větříček…
Ve tříčtvrtečním taktu valčíček.
Nenechte se prosit.
Za chvíli budou trávu kosit.
Zatím kvetou…
Hlavy pletou.
V polích, v žitě, v ječmeni.
Hodnotit si nedovolím.
Kráčím hbitě, nelením.
Znějí melodie.
Romantik si na své přijde.
Zasnoubily se s heřmánkem.
Prodloužil se den.
Do noci září štěstím, panenky.
S bodláky se zapletly.
Mezi všemi vynikají.
Záplava rudé, v celém kraji!
Neodbytná melodie bolera.
„Kéž bych vášnivě tančit uměla!“
Panenky to roztáčejí.
V náručí větru se chvějí.
Svůdné vlnění, šustění.
Vůně léta k nám doléhá.
Oblečou sukénku rudou.
Jak pápěří lehounkou.
Než její křehkost odfouknou.
Taneční pořádek potřebovat budou.
Na jednom se neshodnou.
Nezůstanou v koutě stát.
Umějí se radovat.
Ještě pár dní nás budou těšit.
Na svou krásu hřešit.
S větrem tancovat.
Jdu polem, slunce mě zahřívá.
Tisíce panenek kolem.
Bolero doznívá…
Nezaměnitelné.
Lehce srozumitelné.
K tanci vyzývá.
Na pozdrav mávají.
„Nebudu přihlížet, zpovzdálí!“
Zazářily, potěšily.
Spolu jsme si zatančily.
Při boleru zvlčely.
Úžasně, svobodně.
Přidají se ochotně.
Šťastná mezi plevely…
