Článek
Jak si kdo ustele
Probudím se, do adventní neděle.
Slastně protáhnu se.
Hodin, jak na kostele!
Můžu si to dovolit.
Do nitra, se ponořit.
Nechce se, z vyhřáté postele.
Protřeli oči, andělé.
Zůstaly rozestlané, postele.
Nejdelší noc, v nich nechali.
Zvěstovat zprávu, spěchali.
V ospalých očích, naděje.
Světu více světla, prospěje.
Načechrali pírka, andělé.
Vychladly, zahřáté postele.
Peřinami zastlaná, dlouhá noc.
Ke slovu světlo přichází.
Tma sílu poztrácí.
Andělé přispěchali, na pomoc.
Rozletěli se, po světě.
Na dveře slunovrat, zaklepe.
Začne kralovat.
Ze světla, budeme se radovat.
V postelích méně času trávit.
Zazelená se trávník.
Na něm si ustelem.
Zaradovali se andělé.
Bylo chladno v kostele.
Po světě létali.
Láskou se zahřáli.
Roztály, zkřehlé perutě.
Chystají se na kutě.
U srdce lehce…
Jak si kdo ustele, tak si lehne.
