Článek
Maškary
„Nezlomní povstali!“
Prohlédnu, falešné maškary.
Přetvářka zanikne.
Na povrch, pravdivé.
Čas kvapí, neobstojí slabí.
V pravý okamžik, se odhalí.
Na svůj čas, jsme čekali..
Únor bílý, posbírám síly.
Neohromí, blyštivé pozlátko.
Povolí sevření, zakrátko.
Za správné načasování, děkuji.
Vstříc jaru, putuji.
Můžou se zdát nádherné.
Maškarní bály, rozverné.
K politování, povrchní masky.
Laskavou tvář, Života, spatřím.
Stranou, masopustního průvodu.
Pro ztišení, mnoho důvodů…
S čistým štítem, nenalíčenou tváří.
Uvnitř síla dříme…
S maskami, se těžko, snáší.
Pod povrch, se podívám.
Tvrzení směšná, rozdílná.
Osamocena, sama…
Světlo pronikne, obrousí se hrana.
Únor bílý, ke zlomu, pílí…
Vyčkává, na výběr nedává.
Poznám, tu správnou, chvíli.
Netrpělivost nepěstuji.
Neposkvrněným sněhem, vyšlapuji.
„Kam se poděly maškary?“
Potok, život, zrcadlí.
Zázračnost, sílu, hloubku.
Zve k usebrání, v koutku.
Nenásleduji průvod masek.
Sobě, čas věnuji.
Mám se, kam vracet…
