Článek
Přichází tiše
Holčičky, nablýskané botičky.
Roztomilá děvčátka.
Dětství desku, přehrává.
K maminkám, chovají, lásku.
Potěší, rozpustilost vlásků.
Bezstarostnost, nestálá…
Lásku slíbí, dívkám.
Jedno zklamání, další střídá.
„Proč to není snadné?“, diví se…
Bezpodmínečně milovat, učí se.
Lokýnky kaštanových vlasů.
Sílu, co nepodléhá času.
Ve světě zavládla…
Krásky, s havraními vlasy.
Nastaly čar a kouzel, časy.
Plavovlásky, křehké, zdánlivě.
„Kdo lekce rozdává?“
„Kdo je na vině?“
V rovnici jedna neznámá…
Nechat život proudit, bez přestání.
Přijímat slunce, požehnání…
Větru laskání, dotek na skráních.
Vidět tančit, ženy zralé.
Otázka padne…
„Proč se to častěji, nestává?“
Jen se usmívají, odpověď znají…
Moudrost přichází tiše.
V šedinách, se o ní, píše.
V položených otázkách.
Ve smíchu, ve vráskách,
Na život, vzorec žádný.
Ti co se dívají, pravdou se netají.
Vnitřní krásu, rozpoznají.
Zračí se v očičkách.
Dívkám, babičkám.
Těm, co naslouchají.
Proudu se odevzdají.
