Článek
Okna dokořán, v centru, Prahy…
Vítr, pookřál, smířlivě hladí.
Rozpálenou ulicí, se prohání.
Lomcuje kyticí, co na balkón dali.
Kostky ledu, roztály…
Ledové kávy, zbytek, vůně kytek.
Dokořán okna, balkónové dveře.
Led ochladí , sotva.
Rozpustí se , ve vlně veder.
Pronikne, otevřenými okny, letní žár.
Neušetří, ledu kostky.
Dveře pozvou, léto dál.
Promnu oko, otevřu, do duše okno.
Prostor pro krásu, dokořán.
Ani si nevzpomenu, na Prahu.
Jiný obraz, mnou lomcoval…
