Článek
Na počest létu
Parno k zalknutí.
Jít k vodě, pohnutí.
Do její náruče se schovat.
Nechat vlnky pohupovat.
Do vyhřátého písku se položit.
Splynutí podpořit.
Smáčenou kůži vybrala…
Pokoj si nedala.
Já v ležmo poloze.
Lezla vytrvale, mě po noze.
Příjemně šimrala.
Pruhovaná, chundelatá.
Zvídavá včela.
Kusadla v klidu nechá.
Sosákem dotírá.
Ani jsem si nezdřímla.
Společnost mi dělá.
Žihadlo v záloze…
Obavy nechám plout po vodě.
Mezi chloupky se prodírá.
Labská voda v nich ulpívá.
Na holeni se jí líbí.
Po chodidle slídí.
Pár kapek posbírá.
Myšlenka po proudu připlula.
Vlna se vzedmula.
„Bdím, anebo přeci jen, dřímu?
Blahodárnost včel, vody, klidu.
V záloze nápad, že se ani nehnu.
Moudrost si hledá cestu.
Včelí slečinka…
Parádnice, malinká.
Pruhovaný kabátek.
Oháknutá, jako ve svátek!
Neoholené nožky.
Hrdě se nosí.
Na odiv světu.
Na počest létu…
Nohu přes nohu přehodím.
Prsty pod hlavou spletu.
Zavřené oči.
Za víčky se svět točí.
V Labi voda víří.
Na koleni drobné chmýří.
Žihadlo si pro sebe nechala.
O dům dál, spěchala.
Na prosluněná mola.
Do blizny se schovat.
Blýsknout se kabátkem.
Před žárem ochráncem.
Priority si srovnala…
Pár zrnek pylu cestou sebrala.
Nedala na módní trendy.
Otestovala mé nervy.
Sounáležitost, důvěru.
Na mola se neženu.
Obloukem obcházím módní domy.
Nemívám dokonale oholené nohy…
Na něco jiného, vlohy.
V Labi plavu.
Včela mi udělila radu.
Důležitou lekci.
Dýchám vůni léta.
Nic víc nechci.
