Článek
Paloma
Škrábání drápků na parapetu.
Srdečné vítání, v tom se sotva pletu.
„Myslíte, že čirou náhodou, chodí po římse?“
„Ani náhodou!“
Vím své…
Jasný záměr jsem vnímala.
V odlescích pírek, duhu poznala.
Kukurukukukukůůů paloma, v rádiu hráli.
Bedlivě jsme naslouchali.
S holoubky jsem zpívala.
Melodii linout nechala.
Přiletěli, našli mé okno dokořán.
Nechali ladem, kostelní báň.
„Jen pro nás hrají!“
Slyší ti, co naslouchají.
Paprsek slunce v pírkách tancoval.
Zinscenoval život sám.
„Palomo, do světa leť!“
Křídly mávni, žádný spěch.
Zvěstuj v celém kraji, poselství jsme rozpoznali.
Do srdce vhled.
Sladkobolno, poletujících pírek volnost.
Známý nápěv…
Kam až sahá paměť.
Když o palomě zazpívají.
Holoubci přilétají.
Kulatá očka, v duhovém hávu.
Na refrén si počkám.
S textem si nedělám hlavu.
„Cukrů, cukrů, cukrů…“
Očkem mrknu.
Nepřekvapí una paloma blanca.
Poslední pochybnost padla.
Nechají mě přiblížit.
Duhové odlesky, zblízka prohlížím.
Obdivuji se holubí šedi.
Kdy křídly mávnou, nevím…
