Článek
Decibely lásky
Raději pobýt s žábami.
Než lidské tlachání.
„Proč se nechtějí o jaru bavit?“
„Na zaměstnání se ptají?“
U žab mě to baví více …
S tím se nebudu tajit.
Ven ráda…
Pozorování života mě zaměstnává.
Brouzdám rosou ranní.
Žabám ve skoku dalekém fandím.
„Kdo dál, o kolik víc?“
Tady žádný nevyhrává.
Mistrem světa v kuňkání, na měsíc.
Poté utichne tůně.
Po svých si půjdem.
Ráda potkávám lidi.
Co se jim lelkovat líbí.
Tím se zaměstnávám.
Libé pocity u mě vyvolává.
Přemítám o kvantovém skoku…
Za žabího doprovodu.
Baví mě to, to mi věřte.
„Je mi potěšením.“
Prosím, seznamte se…
Hned vedle mě řádí.
Jedna druhé přitakává.
Mají se rádi, žabák a žabka.
Nestojím o polibek prince.
U tůně se posadit, k duhu přijde.
Nenechá na pokoji, samičku.
Dvoří se jí, chviličku.
Před ní se naparuje.
Bubliny nafukuje.
Vyznání lásky.
Bez zbytečných slov.
Pár šťastný.
Stačí jeden skok.
Vesele to tady pokuňkává.
Rozhovor pokulhává.
Mlčet mě baví více.
Než když řeč na trampoty přijde.
Když váznou slova.
To se zkrátka pozná…
Nebaví mě tyhle rozhovory.
Stačí se sebrat, k tůni dojít.
Žádný problém, nejasnosti.
Žáby se zábavy zhostí.
Mluví jasnou řečí.
„Pojďme se radovat!“
„Je jaro, přeci!“
Žije to v tůni…
Jsme lidé různí.
Někdo rád o katastrofách povídá.
Já raději úsměvem přispívám.
Tady život tepe.
„Nad to není!“
Je mi potěšením, to mi věřte.
Decibelům lásky naslouchám.
Život mě k radosti ponouká.
Hlasitě se ke slovu hlásí.
„Tak abychom ten okamžik nepropásli…“
Milostný zpěv žab.
Veselý svět vodní.
Prospěje každému snad.
Smíchem sbor doprovodím.
