Článek
Vzduchoplavci
Šmolkové ráno.
Zlatým písmem nadepsáno.
„Dnešní den k radostem vede.“
Vítá projasněné nebe.
Bůhví kam odtáhly mraky…
Barvy přitáhly zraky.
Už dávno spí, netopýři.
Promeškali vzácnou chvíli.
Vznášejí se, výšinám blíže.
Vyjímají se na modrém pozadí.
Starosti při zemi nechaly.
Hlavu zakloním.
Ke štěstí se přikloním.
Kdyby je netopýři viděli.
Rádi by s nimi letěli.
Budily pozdvižení.
Vzdálené zemi.
Horkovzdušné balóny.
Popírají zákony..
Jeden, dva, tři…
„Oči protři!“
„Pohlédni do očí kráse.“
Než dočista splaskne.
Barevností se chlubí.
Jeden krásnější než druhý.
Odpluly v klidu…
Pominulo kouzlo okamžiku.
Netopýři tu slávu zaspali.
Sebou je nevzali.
„Balóny fuč!“
S nadhledem se podívat zkus.
S elegancí sobě vlastní.
Šťastní vzduchoplavci.
Zpestření šmolkového rána.
Pro všechny dobrá zpráva.
Lehké, do světa se rozletět.
Bez zbytečné zátěže.
Postupně ji odhazovat.
Umět se zaradovat.
