Článek
Já vím, za poslední týden jste viděli bambilion reels, a četli nespočet oslavných recenzí, ať od „odborníků“, tak od farnoušků. Povšimněte si něžného humoru, který jsem vytvořil tím, že jsem vložil písmeno R do slova fanoušek. 😎
Jelikož nechci být stejný, nebudu vám na následujících řádcích popisovat průběh koncertu – anebo možná jo, ale jen malinko.
Takže jak to celé vzniklo a proč jsem na koncert někoho, koho neposlouchám, vyrazil?
Abych na tuhle otázku odpověděl, musíme se vrátit do daleké minulosti… Konkrétně do časů, kdy vědci objevili u albánsko-řecké hranice největší pavoučí síť (a zavřeli tak doma všechny arachnofobiky 🕷️). Byl to čas, kdy v ČR přišlo období zimních pneumatik, protože v Lipníku nad Bečvou naměřili děsivých 18,9 stupně do plusu… Určitě Vám už došlo – mluvím o listopadu 2025.
V té době jsem udělal revizi koupených dárků pro ženu a zjistil, že jich mám přesně nula (což je o něco méně, než očekávala). Ve svém věku chápu, že když na dotaz, co chce k Vánocům odpoví: „Nic,“ je to past. Nula není číslo, nýbrž nouzový stav! 🚨
Vrhl jsem se proto na e-shopy a hledal něco wow… A v tu chvíli na mě začala všude vyskakovat Ewa, jež mě zvala na Trojku (nikoliv do trojky). Nebyl jsem si úplně jistý, zda to je ten správný wow nápad. Pro jistotu jsem tedy napsal manželčiným kamarádkám a požádal o radu. Odpověděly, že by to nekupovaly… Takže jsem udělal, co každý rozumný manžel – ignoroval kamarádky a koupil to. 🤷♂️
No a tím jsem na koncert zapomněl. To, že na něj jedu, mi došlo až v momentu, kdy žena začala pátrat, kdo s Ewou vystoupí jako host. To byla chvíle, kdy jsem si uvědomil, že bych měl taky začít něco dělat… Sjel jsem proto na benzínku, umyl přední sklo auta a natankoval. Více jsem se zapojit snad ani nemohl. 😁
Na Trojku jsme vyrazili v úterý ráno.
Když jsme přijeli na hotel (ano, jsme z daleka, tak jsme si pronajali pokoj na jednu noc), postavili jsme se do fronty na check-in a poslechli si, jak recepční každého přátelsky pozdraví: „Dobrý den, přijeli jste na Ewičku?“ Pochopili jsme, že jsme správně, protože dnes se nečeká zájezd instalatérů z Karviné na šichtu, ale jen farnoušků (ha, ha, už podruhé). Když jsme přišli na řadu, dostali jsme obligátní otázku, odkývali, že ano, a zadoufali, že doplní: „Jako překvapení zařídil hotel party bus.“ Jenže ne…
Nebylo nazbyt, vyrazili jsme na koncert pěšky. Teda nazbyt bylo a dalo se jet MHD, jenže kdo by se nechtěl projít po krásných Vršovicích? To máte – jednu bytovku, druhou bytovku, kolejové tramvaje, tramvajové dráty, třetí bytovku, čtvrtou bytovku, přechod, večerku, urologii, manikúru a pak pár bytovek…
Poznali jsme tedy krásy Prahy a došli na místo nejkrásnější – stadion v Edenu. Před ním jsme vystáli dlouhou řadu na merch, aby nám milá slečna sdělila, že už má jen trička velikosti 2XXL, ze kterých bychom mohli mít tak maximálně povlečení na postel. 😅 Poděkovali jsme, nic si nekoupili a šli dovnitř.
Na místě jsme byli dvě hodiny před začátkem. Volný čas jsme využili k důležitým věcem, jako byly nákupy hot-dogu, klobásy, piva, hot-dogu, piva, piva a pak ještě piva… 🍺 Tohle nám dohromady zabralo asi deset minut. Následující hodinu a půl jsme stáli ve frontě na záchody. Kdybychom tam byli jen o pět minut déle, založil bych s dalšími čekajícími nové komunitní uskupení s dosahem větším než průměrná politická strana.
Po nekonečném čekání jsme se toalet dočkali a mohlo se jít na hlavní hřeb programu…
Ano – řeknu to – Ewa měla neuvěřitelnou show a byla skvělá. 👏 Jsem cynik, její hudbu neposlouchám, ale tady jsem ztratil slova i blbé vtipy (z úcty k tomu, co dokázala). Žádné velké proslovy mezi písničkami, jen jedna obří show. Videa, co měla bavit i dojímat, ohně a ohňostroje, tanečníci, hosté a zábava, která snesla celosvětová měřítka. 🔥🎆
Dokonce jsem za dvě a půl hodiny jejího vystoupení ani jednou nešel na záchod, což je podle mě důkaz, že se jednalo o maximální zážitek (jinak totiž mívám tendenci si odskočit na malou i během partnerčina monologu, jenž začal slovy: "Teď nikam nechoď, musíme si promluvit"). 😅
Manželka koncert prožívala ještě emotivněji. U některých songů plakala, jako já, když Traoré na tomhle stadionu dal ve 119. minutě gól španělské Seville. 😭 Eden zkrátka již navždy bude spojen s naším dojetím.
Já sice tentokrát neslzel, ale bradu jsem měl spadlou až někam do první řady. 🤯
Po závěrečném ohňostroji jsme se poměrně rychle dostali ven a jelikož nás Vršovice učarovaly, rozhodli jsme se, že se nebudeme mačkat v tramvaji a projdeme jimi ještě jednou…
Jedna bytovka, druhá bytovka, večerka, přechod, třetí bytovka, urologie, pár kapek deště „to nás nezabije“, další bytovka, ještě jedna bytovka, víc kapek deště „tohle už je trošku nepříjemný“ masna, bytovka, bytovka „to je ale pěkně hnusnej slejvák, jsem mokrý až na kost.“ 🌧️
Víte, kdy přestalo pršet?
Když jsme byli deset metrů před hotelem. I počasí má smysl pro humor. 😄
Ještě tu noc začaly sociální sítě zaplavovat příběhy z koncertu.
Viděli jsme, kdo tam byl ze známých osobností, kdo se s kým vyfotil, kdo koho objal a jaká nečekaná přátelství vznikla. Trošku mě to překvapilo. Nikoho známého (kromě lidí na pódiu) jsem neviděl. S nikým jsem se nevyfotil a ani za mnou si nikdo pro podpis nepřišel (ha, ha, ha – už zase můj pověstný humor). 😁 Dokonce mě nikdo cizí neobjal (takže jediný fyzický kontakt jsem měl s tím pánem, co mě ve frontě na záchod třikrát pohladil po zadku… Doteď nevím, jestli mi chtěl ukrást šrajtofli, nebo hledal vztah na celý život). 🤔
Z těch silných příběhů na sockách jsem mohl získat dojem, že jsem koncert neprožil naplno, ale něco vám řeknu… Já vlastně nic nečekal – snad jen takovej ten běžnej burger s Mekáče. Člověk ho sní a jde dál s tím, že má pořád hlad… Jenže já dostal luxusní steak od michelinského kuchaře… Nebo vlastně kuchařky… 🥩
Co jsem tímhle článkem chtěl říct? Že koncert byl nečekaně skvělej i pro mě, člověka, co Farnou neposlouchá.
Před Ewou smekám. 🙏 Pokud bude v Edenu znovu, klidně půjdu taky, a dokonce si i koupím tričko 2XXL a použiji ho jako stan před deštěm. ⛺
A co Vy? Byli jste tam? A pokud ano – neodnesli jste si některý z těch velkých příběhů nového přátelství na život a na smrt, nebo třeba známost na jednu noc? Napište mi na muzudal@post.cz.
Pokud Vás zajímá moje další tvorba, budu rád, když se podíváte na web www.marekcabak.cz/blog
