Článek
Ve středu 12. srpna 2026 se topila žena v rybníku Mašíňák ve Varnsdorfu. Muž, který si jí všiml, neváhal ani vteřinu – skočil do vody, vytáhl ji ven a začal s první pomocí, dokud nedorazila policie, strážníci s defibrilátorem a nakonec i vrtulník záchranné služby. Žena přežila. Ten muž se jmenuje Stefan Glaubitt, je ze Stuttgartu a ve Varnsdorfu byl na dovolené s rodinou.
Vedení města mu ve čtvrtek osobně poděkovalo. Starosta Jan Šimek napsal na Facebooku vděčný vzkaz, přidal drobné dary a popřál mu, ať si z Varnsdorfu odveze hlavně hezké vzpomínky. Zároveň se ale ohradil vůči něčemu, co ho zjevně zasáhlo: pod příspěvkem městské policie, která o záchraně informovala, podle jeho slov „několik diskutujících“ řešilo zachráncovu národnost a původ, a to tónem, který ho „hluboce zahanbil“.
Objevily se narážky na jeho národnost, původ a dokonce přání, odkud by měl být. Proboha, opravdu je v takové chvíli důležité, odkud člověk pochází?
— Jan Šimek, starosta Varnsdorfu (veřejný příspěvek na Facebooku)
Starosta šel ještě dál a neváhal to podat i osobněji: „tenhle ‚cizinec‘ se zachoval mnohem lépe než někteří lidé, kteří se narodili ve Varnsdorfu a považují se za jeho správné občany.“
Je to lidsky pochopitelná reakce – a zároveň paradox, který s Varnsdorfem nemá nic společného: ony smazané komentáře nikdo nedohledá, jediným zdrojem informace o nich je právě toto starostovo rozhořčené vyjádření. Než ho zveřejnil, šlo o uzavřenou epizodu; díky jeho komentáři se z toho stalo veřejné téma, kterého se vděčně chopila média.
Prázdná schránka jménem „cizinec“
První dvě zprávy o události – od Děčínského deníku i od Týdeníku Policie – mluvily jen o „muži cizí národnosti“, bez jediného upřesnění. Teprve třetí text prozradil podrobnosti.A tady je možná ta nejdůležitější pointa celého příběhu: kdyby se hned napoprvé napsalo „německý turista“, nejspíš by s tím vůbec nikdo problém neměl.Němec jako soused, turista, je pro drtivou většinu lidí v pohraničí naprosto neutrální kategorie. Ale „cizí národnost“ bez obsahu je prázdná schránka. Do prázdné schránky si každý dosadí vlastního strašáka – a někteří si pravděpodobně dosadili toho nejhoršího možného. Zajímavá sonda toho, co se stane, když se nedostávají informace a vytvoří se prostor pro fantazii.
Kolik jich vlastně bylo?
Starosta ve svém facebookovém příspěvku uvádí, že komentáře už „velitel (městské policie) nechal odstranit“ – tedy že přesný počet a znění se dnes ověřit nedají. Víme jen, že jich bylo dost na to, aby se naštval, a aby si vysloužili zásah moderátora fb diskuse. Pravděpodobně to byly jednotky, a to vyvolává zajímavou otázku: Co vedlo Děčínský deník, aby tu šťastnou událost shodil tím, že si v titulku rýpnul do „nesnášenlivosti"? Odpověď je nepříjemně prostá a nemá s Varnsdorfem nic společného: konflikt se čte líp než vděčnost. Titulek „zachránil ženu, dostal poděkování“ je hezký, ale nezastaví scrollování. Titulek s náznakem nenávisti ano – i když jde jen o pár anonymních komentářů pod jedním příspěvkem. Regionální noviny dnes soutěží se vším ostatním na internetu o pár vteřin něčí pozornosti, a ten souboj se dlouhodobě vyhrává negativní emocí. Pozitivní zpráva o spolupráci a soudržnosti komunit takové palivo nenabízí – rozdělení ano.
Že se tenhle vzorec – hezký čin, pak stín pochybnosti v titulku – opakuje napříč regionálním tiskem, není jen selhání novinářů. Je to i odraz toho, na co my sami klikáme, co sdílíme a u čeho se zastavíme o pár vteřin déle. Novináři nejsou z jiné planety; jsou zrcadlem toho, co si od nich necháváme prodávat. Média nekultivují veřejný prostor, jen na něm vydělávají.
Tak jak je to s tou xenofobií?
Poctivá odpověď je: nevíme, a z jedné diskuze pod jedním příspěvkem to nejde spolehlivě posoudit – ostatně anonymní komentáře pod veřejným facebookovým příspěvkem mohl napsat kdokoliv odkudkoliv, ne nutně někdo z Varnsdorfu. Co ale říct lze je, že když chybí informace (tentokrát o konkrétní osobě), u menšiny lidí se aktivuje sklon domýšlet si nejhorší variantu, a veřejný prostor jim k tomu dává prostor. To je jev, který najdete pod takřka jakoukoli zprávou o „cizinci“ kdekoli na internetu.
Zajímavější a poctivější závěr proto zní jinak: Varnsdorf není nějakou xenofobní komunitou. Je obětí toho, jak se dnes dělá žurnalistika a jak funguje ekonomika pozornosti popsaná výše.
Jen o den dřív posloužilo město jako kulisa pro instantní reportáž Seznam Zpráv obdobně postavenou na jednom senzacechtivém citátu o vylidňování a ztracených fabrikách – a tady, o den později, jako kulisa pro titulek s „nenávistnými komentáři“, které nikdo neviděl a nikdo nespočítal. Ani jedno neukazuje, jaký Varnsdorf skutečně je. Obojí ukazuje, jak snadno se z reálného místa se skutečnými lidmi stane surovina pro něčí výdělek – a jak těžké je pak z pár řádků komentářů nebo jednoho vytrženého citátu usuzovat na cokoliv obecného.
Realističtější obrázek, než jaký nabízí jedna reportáž
Přesto zůstává v platnosti základní bod: tahle událost – záchrana lidského života, i diskuze o ní, jasná reakce vedení města – vykresluje Varnsdorf mnohem věrněji než jakákoli instantní reportáž postavená na jednom senzacechtivém citátu, jak jsme toho byli svědky o den dříve. Ne proto, že by šlo o jednoznačně hezkou nebo jednoznačně ošklivou historku, ale právě proto, že je to komplikované, nejednoznačné a částečně neověřitelné – tedy přesně tak, jak vypadá skutečný život ve skutečném městě, na rozdíl od jakéhokoli titulku v novinách.
Z toho ale plyne i méně pohodlný závěr. Pokud chceme, aby ze Šluknovského výběžku občas vycházely i pozitivní zprávy, nemůžeme čekat, že je za nás vytvoří ta stejná média, která právě popsaným způsobem profitují z opaku. Redakce dnes nejsou strážci veřejné debaty se sebereflexí – jsou to podnikatelské projekty akciovek, jejichž byznys model stojí na prodaném reklamním prostoru a na pozornosti, kterou si lépe koupí konflikt, než vděčnost. Je naivní čekat, že se tahle logika změní zevnitř, vlastní vůlí nebo výzvou k lepší žurnalistice. Pokud tedy chceme reálnější, vyváženější obrázek Varnsdorfu a celého regionu, budeme si ho muset vytvořit sami – ne čekáním na to, že nám ho jednou přinese titulek, který zrovna nebude potřebovat senzaci.
Zdroje: veřejný příspěvek Jana Šimka na Facebooku (14. 8. 2026); Děčínský deník, Zachránce plavkyně z Mašíňáku se dočkal poděkování, ale i nenávistných komentářů (13.–14. 8. 2026); Seznam Zprávy, Život v Česku je mi smutno. Varnsdorf ztratil továrny, obchody i mladou generaci (12. 8. 2026).
