Článek
S našimi sousedy jsme se seznámili v době, kdy jsme takřka současně kopali základy na stavbu našich domů. Kromě předávání si zkušeností spojených se stavbu jsme se samozřejmě i spřátelili a navzájem si pomáhali. Oni v té době už měli sedmiletého syna a desetiletou dceru. Kromě toho se jim pod nohy neustále pletl Jorkšír Ben, který byl zároveň nebojácný hlídač.
Domy jsme dostavěli, roky běžely a sousedovic dcera byla holka na vdávání. Občas měla nějaký ten vztah, ale nic vážného. Pak potkala Petra, a jak sama říkala, určitě je ten pravý. Často jsem je viděl z okna, když jí přivezl domů, nebo naopak pro ní přijel. Párkrát jsem s ním prohodil pár slov a musím říct, že byl velmi rozumný a myslím, že se k sobě opravdu hodili. Dokonce si ho oblíbil i malý Beny, protože mu vždy běžel naproti k vratům, když přijel na návštěvu. Chodili spolu tři roky, když se rozhodli, že spolu chtějí žít, ale především, že se vezmou.
Teď už to jen oznámit rodičům.
Byl krásný slunečný den, ideální právě na to, aby Petr požádal rodiče Katky o její ruku. Předpokládalo se, že budou rodiče souhlasit a potom společně poobědvají. Vše bylo nachystáno a čekalo se už jen na Petra. Katky bratr se zúčastnit nehodlal, a jelikož, měl jiný plán, rozhodl se vzdálit. Otevřel posuvná vrata a vyjel ven autem. Na konci ulice už míjel přijíždějícího Petra s kyticí pro budoucí tchýni na sedadle spolujezdce. Když Petr uviděl otevřená vrata, domníval se, že je to kvůli němu a má nejspíš zajet dovnitř. Najel tedy do vrat a to celkem svižně a stalo se to, co si rozhodně nepředstavoval ani v těch nejhorších snech. Přejel malého Bena, který mu nejspíš běžel naproti jako obvykle.
Asi čekáte, že nakonec všechno dobře dopadlo, ale to se bohužel nestalo. I přesto, že byl Ben okamžitě převezen na veterinu, srážku nepřežil.
Oběd ani žádost o ruku se nekonala.
Pro Petra nastalo těžké období, Kateřina se na něj sice zlobila a rodiče samozřejmě taky, ale na rozdíl od nich Petra milovala. Když se chtěli vidět, u Katky doma to nepřipadalo v úvahu a je fakt, že ani Petrovi se tam kvůli rodičům moc nechtělo. Už to vypadalo, že to jejich vztah nakonec nepřežije a oba dva z toho byli smutní.
Až po roce se Petr odvážil udělat druhý pokus a požádat tak Katčiny rodiče o její ruku a zároveň o odpuštění. Tentokrát, ale nepřišel s kytkou, ale s malou taškou, ve které bylo roztomilé štěně Jorkšíra. Maminka Katky to oplakala, ale Petrovi nakonec odpustili a nic nebránilo tomu aby souhlasili se svatbou.
