Článek
Hned po vyučení jsem vystřídal pár zaměstnání ve svém oboru, ale nakonec jsem se rozhodl podnikat v oboru úplně jiném. Byl jsem mladý a vůbec jsem netušil, jaká finanční trampolína mě čeká. Pracoval jsem na živnost ve stavebnictví a praxe byla taková, že se většina zakázek prováděla beze smlouvy o dílo. Práce se dokončila a samozřejmě vyfakturovala, ovšem s placením se většinou otálelo. Jak jsem nakonec zjistil, v Čechách je neplacení faktur národním sportem, a to především ve stavebnictví. Začátek podnikání hned nastínil, že to nebude žádná výhra.
Montáž sádrokartonů na Václavském náměstí v Praze, při rekonstrukci jednoho z luxusních hotelů. Po čtrnácti dnech práce se ztratil zprostředkovatel nás, subdodavatelů, jenž ale vybral od realizační firmy peníze. A bylo jasno, tuto práci jsme dělali asi z lásky k řemeslu! Realizační firma měla s tím člověkem samozřejmě smlouvu, ale my s ním už ne. Možná si řeknete: „Dobře ti tak,“ ale tak to prostě funguje a navíc, co by mi smlouva pomohla? Dva roky bych se soudil o dvacet tisíc? Chodil k soudu, platil poplatky a advokáta?
Neplacení je národním sportem!
Stojíte v kanceláři u majitele firmy, pro kterou jste odvedli práci, a víte, že si koupil nové luxusní auto. Tvrdí, že momentálně nemá na zaplacení vaší faktury a máte týden počkat. Jeho zlatý řetěz na krku a další na ruce by mi určitě zaplatily dovolenou i s celou rodinou. Patnáct tisíc nám vyplácel měsíc „chudák“. Pro něj drobné, ale pro nás v té době existenční částka. Na stavbu jsem jako dvacetiletý jezdil ve staré škodovce a používal bazarové nářadí.
Rekonstrukce panelového bytu
Práce hotová a majitel malé firmy, kterého si najala firma jiná, po telefonu slibuje, že peníze za námi vystavenou fakturu pošle ještě dnes.
Téměř po týdnu peníze stále nejsou a do telefonu mi předříkává pohádku o neschopnosti bank a o tom, jak peníze dávno poslal. „Zjistím, kde se stala chyba a případně je pošlu znova,“ sdělil mi víc než přesvědčivě.
Za tři dny volám znova
Poslouchám další, leč podobnou pohádku, jak peníze poslal znovu, že byla chyba skutečně na straně banky, a že určitě brzy přijdou. „Buďte trpělivý,“ ukončil hovor.
Následující týden telefon nezvedal a bohužel ani týden následující. Bohužel jediné, co jsme o něm věděli, že podniká pod s.r.o., jméno a příjmení a dluží nám peníze. Naštěstí jsem potkal známého, který s tímto mužem měl také špatné zkušenosti a věděl, kde bydlí. Bydlel v jedné zapadlé vesničce na kraji lesa a byl hodně překvapený, že jsme ho našli. Zazvonili jsme na zvonek a jakmile vyšel náš chlebodárce na zápraží, vstoupili jsme pootevřenou brankou na dvůr. On na nás poslal psa.
Kolega byl naštěstí cvičitelem psů a velice jednoduše si s německým ovčákem poradil. Bylo celkem legrační běžet za utíkajícím sedmdesátiletým mužem na jeho vlastní zahradě a za doprovodu jeho psa, který si myslel, že si s páníčkem hrajeme. Když si uvědomil, že nemá kam utéct, začal být strašně příjemný. Zaplatil hotově a omluvil se! No zaplatil o něco méně s tím, že zbytek pošle převodem. Hádejte, jak to dopadlo?
Neumíme prý sádrovat
Další zákazník nechtěl zaplatit, protože jsme přesádrovali u sádrokartonových příček jen spoje desek, a ne desky celoplošně. Bohužel pro něj, nechal celé desky oštukovat, ještě než to s námi prokonzultoval! Když mu následně přivolaný znalec potvrdil správnost naší práce, ani se neomluvil, ale alespoň zaplatil. Platba proběhla však až po měsíci, vzhledem k tomu, jak se to zdržovalo pánovými domněnkami, a to už pro nás mělo existenční problémy.
Zapomenout na ochranný obal, neslýchané!
Další perla: dokončili jsme zakázku a opět nějak nepřicházely peníze. Volám tedy zákazníkovi, který se na mě rozčiloval a vyčetl mi, že jsme ze sádrokartonových desek nesundali ten ochranný papírový obal, do kterého jsou desky zabalené. Trvalo jim s manželkou týden, než udělali jednu stěnu. Teď je navíc ta stěna kostrbatá a malba na tom vypadá divně. Co dodat?
Jediná možnost, jak tedy přežít a uživit se, byla pracovat jen pro osvědčené firmy a zprostředkovatele.
