Článek
Když jsme byl ještě svobodný a „pohledný“ mladý muž, poznal jsem na jednom večírku Danu. Dana byla sympatická a pohledná třicátnice českoněmeckého původu. Původně žila v Čechách, než se v devatenácti letech odstěhovala za strýcem do Německa, kde začala podnikat v realitách. Celkem dobře se jí dařilo a časem si zřídila ještě cestovní kancelář. Když jsem jí poznal byla už celkem slušně „za vodou“ a při tom, jak se nám spolu hezky povídalo a popíjelo, se mi ještě líbilo, že všechno platila ona.
Začali jsme se pravidelně vídat, ale protože byla velmi pracovně vytížená, schůzky musely proběhnout, když měla zrovna čas. To však znamenalo, že jsem musel být k dispozici bez ohledu nato jaké mám plány já. Setkání byla vždy zážitkem, to je pravda. Drahé restaurace, bary, hotely. Chtěla, abych vzal s sebou také kamarády, za všechny a vše platila. Ani nevíte, jak mi kamarádi záviděli a jak jsem byl hrdý, že zrovna já mám tak skvělou a bohatou přítelkyni.
Postupem času jsem však začal zjišťovat, že Dana nemá moc opravdových přátel a je zvyklá si je kupovat. Sám jsem se začínal cítit jako loutka a ne jako přítel ve vztahu. Pokaždé, když mě chtěla vidět, musel jsem být k dispozici. Nesměl jsem mít svůj program a když si v půlnoci vzpomněla, že mě che vidět, poslala pro mě taxi, protože jsem neměl auto a nezajímalo ji, že už ležím v posteli a nikam se mi nechce.
Kupovala mi drahé dárky, značkové oblečení, zlaté řetízky apod. Když přišla s nápadem, že mi koupí auto, abych neměl problém kdykoliv za ní přijet, nevěděl jsem jestli mám mít radost, nebo ne. To už by znamenalo, že bych byl v podstatě přítel na písknutí. Snažil jsme si s ní o tom promluvit, ale jediné, co jsem se dozvěděl bylo, že neumí dát lásku najevo a proto kupuje dárky a pokud se chci mít dobře, musím se jí přizpůsobit. Začal jsme skutečně přemýšlet jestli to takhle opravdu chci. Měl jsem, na co jsem si vzpomněl, ale šťastný jsem nebyl
Situace se vyřešila sama
Jednou mi Dana sdělila, že pojedeme za měsíc na Kubu. Vyprávěla mi, že už to tam dobře zná, protože tam jezdí téměř každý rok. To se nedá odmítnout, že? V práci jsem si zařídil dovolenou a dva dni před odjezdem měl sbaleno. Čekal jsem, až Dana přijede do Čech a společně odjedeme do Německa, odkud poletíme. Neuvěřitelně jsem se těšil a nemohl se dočkat. Bohužel jsem se, ale nemohl dočkat několik dní a taky jsem se nedočkal. Dana už se neozvala a telefon měla nedostupný. Asi po měsíci mi přišla SMS, že se omlouvá, ale v Čechách se zdržovat nemůže kvůli nějakým daňovým únikům, ze kterých jí obviňují. Asi po dvou letech se opět ozvala a volala mi, že v Praze v jednom baru slaví narozeniny, abych přišel. Řekl jsem jí, že nemůžu, že na ni pořád čekám na Kubě.
