Článek
Když jsem si poprvé nainstaloval do telefonu aplikaci jedné seznamky, nesliboval jsem si od toho žádné zázraky. Občas jsem si s nějakou ženou či dívkou padl do oka, respektive měl s ní propojení, abych to nazýval správným jménem.
Komunikace byla občas složitá, jelikož spousta žen vlastně ani neví, co hledá a byly dost často překvapené, že jim někdo na seznamce skutečně nabízí seznámení. Osobní setkání se odkládá nejlépe do nekonečna, a pokud k němu nějakou náhodou přece jen dojde, na rande dorazí jiná žena než na fotkách. O patnáct kilo těžší nebo o 15 let starší.
Po absolvování několika neúspěšných schůzek a množství nadějných komunikací, které skončily tak rychle, jak začaly, jsem byl rozhodnutý aplikaci odinstalovat. Pak jsem si, ale začal psát s Petrou. Bylo neuvěřitelné, jak jsme si hned od začátku notovaly. Měli jsme toho tolik společného a já opět získal naději, že se možná přece jen lze tímto způsobem seznámit.
Petra byla štíhlá a pohledná blondýnka a na svůj věk, který uvedla v profilu, vůbec nevypadala. Navíc měla vysokoškolské vzdělání, což jsem jako inženýr ocenil. Nic konkrétního jsme si, ale neprozrazovali, nechtěli jsme si všechno říci ve zprávách, abychom pak při setkání nemlčeli. Psali jsme si několik týdnů, a i když preferuju osobní setkání, odkládal jsem ho, jelikož jsem byl po operaci kolene a nechtěl jsem se Petře poprvé ukázat chodící o berlích.
Promiňte, že odbočím, ale ono to v podstatě spolu souvisí. Dlouhodobě jsem se potýkal s hemeroidy. Vyzkoušel jsem různé medikamenty a masti, ale nic nepomáhalo. Byl jsem tedy na vyšetření a po konzultaci s lékařem objednán na zákrok, kdy se na hemeroidy umístí jakési gumičky. Představa, že někde klečím na čtyřech se staženými kalhotami, holou zadnicí a někdo mi dává nějaké gumičky okolo konečníku, mě dost stresovala.
Dorazil jsem tedy na tento zákrok a v čekárně ještě napsal Petře, že mě čeká dnes náročná zkouška, aby mi držela palce. Poslala mi smajlíka se srdíčkem - je milá. „A je to tu,“ řekl jsem si, když mě zavolala sestra a já jí následoval do ordinace. Vešel jsem dovnitř a dle pokynů sestry se svlékl do půli těla jen jinak než normálně, a to od pasu dolů. Vylezl jsem si na lehátko, když v tom přišla doktorka a já dostal šok. Petra!
Všechny ideály a naděje na lásku se rázem rozplynuly. Petra byla také v šoku, ale podali jsme si ruku na seznámení a ona se dala do práce. Hrůza a děs, ale ne ze zákroku, ale z té ostudy. Cítil jsem, jak mi hřejí tváře a červenám jak rak. Trapné, neuvěřitelné, neskutečné. Slezl jsem z kozy. „Hotovo, hemeroidy teď sami odpadnou a za čtrnáct dní na kontrolu,“ řekla Petra. Ne to není možné, proč já musím mít takovou smůlu. Petra mi pořád píše, ale já už neodepisuju, nemůžu! Nemůžu s ní jít po tom všem na rande a vyprávět jí, jak mi všechny hemeroidy odpadly, až se bude ptát.
Už se radši nechci seznamovat, žádné aplikace, žádné rande. Proboha uplynulo čtrnáct dní a já jdu k ní na kontrolu! Co jí řeknu, o čem si budeme povídat? „Ahoj, proč neodepisuješ, už ti odpadly ty hemeroidy?“ Zeptá se mě!
