Článek
Vyrůstala jsem normálně v nenormální rodině, otec hasič, bratr hasič, matka taky učitelka. Pocházím z Karlových Varů, kde jsem vystudovala gympl a pak jsem šla studovat na vysokou, resp. ekonomku do Prahy. Bydlela jsem nejdřív na koleji, ale tam nás bylo moc, to mě nebavilo a hlavně jsem potřebovala víc klidu na učení.
S kamarádkou Kateřinou jsme si sehnali menší, ale krásný podnájem na Vinohradech. Finančně to bylo docela náročné, a jelikož nepocházím z bohaté rodiny jako Kačka, musela jsem si sehnat brigádu. Vyzkoušela jsem ledasco a musím říct, že věnovat se naplno škole a do toho ještě do večera každý den někde dřít jak mezek mě opravdu likvidovalo.
A tak jsem to přestala zvládat ve škole. Byla jsem prostě strašně unavená, a jakmile jsem otevřela učebnici, hned se mi zavíraly oči. Přes den ve škole a do večera v práci. Víkendy samozřejmě většinou pracovní, takže jsem už skoro ani nejezdila domů.
Potkala jsem Otakara a všechno se obrátilo k lepšímu
Pracovala jsem jako servírka v jedné luxusní restauraci a přišla tam na večeři skupinka kravaťáků. Mezi nimi byl také jeden postarší elegán, který se mě snažil docela okatě sbalit. Vysoký, prošedivělý, na ruce hodinky Rolex a na sobě luxusní oblek. Když odcházeli, požádal mě o telefonní číslo, ale odmítla jsem. Podal mi vizitku a řekl, že by mě rád pozval na večeři, ať to ještě promyslím a určitě se ozvu.
Ten večer jsem přišla domů, dala si sprchu a padla unavená do postele. Jenže ráno jsem se vzbudila a uvědomila si, že se mi zdálo o elegánovi z restaurace. Šla jsem pro peněženku a vytáhla z ní vizitku. „Ale ne, to je blbost,“ řekla jsem si a hodila ji do koše.
Učila jsem se celý den a večer opět do práce, tam mě ovšem čekala kytice růží s podpisem Otakar. Jaký Otakar, že by ten elegán? Večer jsem přišla domů a zvědavě vytáhla vizitku z koše a opravdu Otakar.
Další den jsem mu napsala zprávu a netrvalo dlouho, když zavolal a domluvili jsme si schůzku ještě tentýž večer. Pozval mě do krásné restaurace v centru Prahy a objednal to nejdražší víno, co jsem kdy pila. Byl skvělý společník a opravdový fešák, ale proboha, byl víc jak dvakrát starší než já!
Netrvalo dlouho a opět mě chtěl vidět, přiznám se, že jsem se na jeho společnost těšila. Párkrát jsme se takhle sešli a skončilo to, jak se dalo očekávat, „na hotelovém pokoji“.
Začali jsme se scházet pravidelně
Nejprve jsem se tomu bránila a povyprávěla Otakarovi o mojí finanční situaci, jak se musím věnovat škole a po večerech pracovat. On však trval na tom, že mě finančně zaopatří, a i když jsem s tím nesouhlasila,nakonec jsem radši byla s ním než v práci. Platil mi veškeré moje výdaje a ještě mi kupoval dost drahé dárky. Nerada bych se cítila jako nějaká lehká holka, kterou si platí, ale říkala jsem si, že mít mladou holku v jeho věku holt něco stojí.
Zjistila jsem, že je ženatý
Jednou jsem si na jeho telefonu všimla příchozí SMS od kontaktu (manželka). Trochu mě to naštvalo, ale nebudu naivní, rodinu jsem s ním neplánovala a asi mu to doma neklapalo. Probrali jsme to spolu a navrhoval ukončit nás vztah, budu-li si to přát. Nechtěla jsem.
Jednou přišel s tím, že má obchodní schůzku a chce, abych mu dělala doprovod. Bylo to zvláštní, protože jsem s ním ještě nikde oficiálně nebyla. Prý proběhne večeře s obchodními partnery a pak má zarezervovaný pokoj s vířivkou, přímo v hotelu nad restaurací.
V ten večer mě vyzvedl a já vůbec netušila, kam vlastně jedeme. Zhruba po hodině cesty vidím ceduli Karlovy Vary a trošku ve mně zatrnulo. Snad nepotkám někoho známého nebo dokonce z rodiny, nechce se mi vysvětlovat, co dělám se starším mužem v luxusním hotelu a restauraci, na kterou bych nikdy neměla peníze. K mému překvapení v recepci hotelu pracoval můj spolužák z gymplu Karel, sice měl radost, že mě vidí, ale pochopil, že by bylo vhodnější se tvářit, že se neznáme.
Večeře byla trošku nudná, tak jsem se těšila, až budeme s Otakarem na pokoji. Brzo jsem se dočkala a už jsem pila šampaňské ve vířivce. Byla to úžasná romantika a to jsem měla ještě připravené překvapení.
Posadila jsem Otakara na postel a šla se převléknout, měla jsem totiž krásný komplet spodního prádla s podvazkovým pásem. Když mě uviděl, byl opravdu nadšený a k tomu jsem ho ještě požádala, aby mě přivázal k posteli a podala mu šátek. Otakar poslušně poslechl a za chvilku jsem byla bezmocně přivázaná a netrpělivě čekala, jak si to užijeme. Bylo vidět v jeho očích to vzrušení a musím přiznat, že to bylo opravdu rajcovní.
Najednou však Otakar vyjekl, poskočil a svalil se na postel k mým nohám. Nevěděla jsem, co se děje, strkala jsem do něj nohou, ale nereagoval. „Proboha, on snad umřel, co teď, co budu dělat,“ říkala jsem si. Uplynulo asi čtvrt hodiny a já se kroutila na posteli s rukama přivázanýma za hlavou v úplný beznaději, až mě nakonec napadla jediná věc, shodila jsem nohou telefonní sluchátko z telefonu na nočním stolku. Ozval se Karlův hlas z recepce. Za chvilku už lomcoval s dveřmi u pokoje, bohužel marně. Ach, ten hloupý zlozvyk zastrčit klíče do zámku zevnitř.
Uplynulo dalších zhruba deset minut a za hlasitého prasknutí dveří vpadli do pokoje hasiči v doprovodu záchranky a v závěsu s vystrašeným Karlem. Jak už jsem zmínila, otec i bratr pracují u hasičů a teď tam stáli a civěli na mě, jak jsem tam přivázaná k posteli ve spodním prádle a podvazcích. Zároveň pozorovali, jak záchranáři oživují Otakara, který byl starší než můj otec. Nakonec to byl infarkt a všechno dobře dopadlo, jen to mezi mnou a Otakarem skončilo, když si ho do nemocnice přijela vyzvednout manželka. Doma jsem měla co vysvětlovat, vlastně to vypadalo, že jsem měla trochu jiný druh brigády.
