Článek
Byla jsem svobodná, nezadaná a bezdětná, když jsem poznala Jana. Byl o dost starší než já, ale zato sympatický a sebejistý muž, který už věděl, co chce. Získal si mě už při prvním setkání. Oslovil mě na ulici, když jsem odcházela z restaurace, kde jsem byla na obědě.
„Slečno, už dobrou půlhodinu na Vás můžu oči nechat, a moc rád bych Vás poznal,“ zavolal na mě.
Měli jsme následně několik schůzek, a já jsem začala věřit, že začíná něco krásného. Jan byl pozorný, vtipný a s vystupováním gentlemana, si mě získal na celé čáře. Trávili jsme spolu poměrně hodně času, i když byl občas hodně vytížený.
Většinou jsme spolu někam zašli, nebo trávili čas u mě doma, ale k sobě mě nevzal. Tvrdil, že bude stavět dům a zatím bydlí v pronajatém bytě, kde má jen provizorní podmínky, kam by nebylo vhodné mě pozvat.
Měl velmi drahé auto, a chodili jsme do těch nejlepších restaurací. Také mi často kupoval luxusní dárky. Ačkoliv jsem si nezakládala na tom, abych měla bohatého partnera, byla jsem ráda, že je finančně zabezpečený. Tvrdil mi, že má vlastní síť autosalonů, které mu vydělávají nemalé peníze.
Výjimečně u mě zůstal přes noc, a dost často se vymlouval na pracovní záležitosti
Nějakou dobu jsem to neřešila, ale postupem času mi to začalo vadit. Janovi výmluvy, byli čím dál častější, až jsem na něj udeřila, a on se přiznal, že je ženatý. Ranilo mě to, ale trochu jsem to vzhledem k okolnostem tušila. Jak já bych mohla mít tolik štěstí, a konečně si udržela spokojený vztah.
Sama jsem být nechtěla, a tak jsem s Janem zůstala. Jako každý ženáč mi samozřejmě sliboval, že se rozvede a budeme jen spolu, ale prý teď není vhodná doba, mají s manželkou rozjetý nějaký obchod, a kdyby se s ní teď rozvedl, přišel by o spoustu peněz. Nejsem naivní a nedělám si velké naděje, ale byla bych ráda, kdyby to jednou splnil.
Blížily se moje narozeniny, ale dostala jsem dárek o něco dřív
Jan mi dal dárek k narozeninám, a to dovolenou na Trinidad a Tobago, což je ostrovní stát v Karibském moři. Neuvěřitelně jsem se těšila, a vlastně jsem se ani Jana neptala, jakou má doma připravenou výmluvu. Nejspíš služební cesta.
Let uběhl poměrně rychle, ačkoliv byl delší než deset hodin, a k tomu ještě přestup na malé letadlo, které nás zavezlo na náš ostrov. Bílý písek, palmy, plážový bar, moře a slunce, co víc si člověk může přát. Oba jsme si užívali jeden druhého, i když Jan si musel občas zavolat domů.
Během dovolenkování nás čekalo nepříjemné překvapení
Jan odešel pro pití k baru, a nic nenasvědčovalo tomu, že by se uprostřed ráje mohlo něco pokazit, ale pokazilo. Ležím na lehátku u bazénu a vidím Jana, jak ke mně přichází v doprovodu nějaké starší ženy. Přišli ke mně a Jan spustil, že se omlouvá, byl to mezi náma prý omyl a rozchází se se mnou.
Nevěděla jsem co se vlastně děje, a co na to říci. Oba se sebrali a odešli. Zůstala jsem tam sedět s otevřenou pusou, a s opalovacím krémem v ruce. Šla jsem do hotelového apartmá, ale nikdo tam nebyl. Janovi věci byly také pryč.
Sprchovala jsem se, když někdo zaklepal na dveře, otevřela jsem, a tam stál manažer hotelu, který mi sdělil, že pobyt byl ukončen a musím apartmán co nejdříve opustit, nebo si pobyt doplatit.
Jedna noc zde stála patnáct tisíc korun, a na to jsem jako učitelka základní školy rozhodně neměla. Jak jsem zjistila, k tomu všemu jsem se neměla jak dostat domů. Všechno zařizoval Jan a já se o nic nestarala, jenže ten zmizel i s mojí letenkou. Musela jsem si sehnat odvoz na hlavní letiště, a pak letenku domů.
Dva dny jsem čekala na spoj v podstatě jako bezdomovec na letišti v Tobagu. Cesta zpátky mě stála snad deset let života, a dvacet pět tisíc korun. Jak jsem se později dozvěděla, Jan neměl žádnou společnost a byl pouze chudým zaměstnancem svojí ženy, která mu dopřávala luxusu, zatím, co on byl pouhý příživník. Jeho žena zjistila, že nejel na pracovní cestu, jak jí tvrdil a přijela si pro něj.
Opět jsem na dlouhou dobu od mužských vyléčená.
