Článek
Vyrůstal jsem se starší sestrou, a jelikož nám máma zemřela, když mi bylo deset let, vychovával nás táta sám. Bylo toho na něj moc, ale nikdy jsem neslyšel, že by si alespoň slůvkem postěžoval. Maminka byla nejspíš jeho poslední láskou, protože až do smrti zůstal sám.
Sestra dospěla, založila si rodinu a odstěhovala se. Já jsem ještě nějakou dobu žil s tátou sám, ale po pár letech jsem se odstěhoval i já. Roky utíkaly a já už měl tři krásné děti. Bohužel jsem pracoval stejně jako má sestra a její manžel v továrně, kde vlastně pracovali všichni z okolí.
„Bohužel ,protože nám jednou oznámili, že se továrna zavírá , netrvalo dlouho a bez práce bylo najednou přes tisíc lidí.“
Postavil jsem dům na hypotéku a živil tři děti, takže jsem se dostal do docela svízelné situace. Sestra na tom byla v podstatě ještě hůř, když přišli o práci oba s manželem. Moje žena byla na mateřské, a jelikož žijeme na jižní Moravě, najít si práci byl docela problém. Párkrát jsem zauvažoval, že bychom se odstěhovali, ale nakonec jsem v sobě nenašel odvahu začít od začátku někde jinde. Když jsem si bral hypotéku, měl jsem velmi dobře placenou vedoucí pozici, mohl jsem si tedy dovolit vyšší splátky, což byl pro mě momentálně horor. Z banky mi nejdřív chodily výhrůžné dopisy, žádal jsem tedy různé odklady, ale to také nešlo do nekonečna. Kromě splátek hypotéky bylo třeba platit i další věci a už mi to začalo přerůstat přes hlavu. Došlo to až tak daleko, že nám hrozila exekuce na dům. Aby toho nebylo málo, táta prodělal mrtvičku a zatímco ležel v nemocnici, staral jsem se mu o dům a zahradu.
Když jsem byl tátu navštívit v nemocnici, požádal mě, abych zaplatil nějaké poplatky a prozradil mi, kde má schované peníze, souhlasil jsem a rovnou z nemocnice jsem jel k němu domů. Otevřel jsem šuplík, kde byla obálka s penězi, jak mi popsal, ale všiml jsem si ještě plechové krabičky od sušenek. V obálce bylo pět, ale v krabičce téměř osm set tisíc. Chvíli jsem do krabičky hleděl, až jsem byl úplně mimo. „Řešení mé situace,“ řekl jsem si.
Ano, udělal jsem to a vzal si ty peníze s tím, že to tátovi řeknu a vrátím je hned, jak to bude možné. Zaplatil jsem téměř všechny dluhy a vyhnul se tomu nejhoršímu. Nebudu lhát, ale bylo to už několik týdnů a já se stále nepřiznal. Zatímco já se zachránil, moje sestra o dům v exekuci přišla. Nastěhovala se tedy s manželem k tátovi do domečku. Stydím se, sám sebe jsem zachránil a sestru nechal na holičkách. Otec se nakonec z nemocnice už nevrátil, dostal infarkt a zemřel.
Sestře jsem se nikdy nepřiznal a k tomu všemu mě ještě vyplácí ze zděděného domu po otci. Je mi zle ze sebe samotného a pokaždé, když se jí podívám do očí, propadl bych se nejradši hanbou.
