Článek
Když někde spadne letadlo, okamžitě narostou prodeje vlakových jízdenek. Když sousedovi lehne dům popelem, voláte mi: Proti jakým katastrofám mám pojištěný byt? A já v tu chvíli vím, že nemluvím s analytickou částí vašeho vědomí, ale má tu čest s vaším autopilotem v zajetí heuristiky dostupnosti.
Heuristika dostupnosti znamená, že lidé přeceňují pravděpodobnost událostí, které si mohou snadno vybavit (staly se sousedovi, četli o nich v mediích). A podceňují ty, na něž si nevzpomenou tak rychle.
To může ovlivnit jejich rozhodování ve všech oblastech života, od osobních přes profesní až po finanční, v níž lidé dělají nerozvážná rozhodnutí založená na nedávných zkušenostech namísto objektivní analýzy nebo porady s profesionálem.
Tři příklady z praxe:
Reakce na finanční krize. Když lidé slyší o finanční krizi, drží více hotovosti nebo investují konzervativněji. Navzdory skutečnosti, že aktuální tržní podmínky mohou nabízet dobré investiční příležitosti. Vzpomínky na krizi 2008 jsou velmi živé a vedou k přehnané opatrnosti.
Nadbytečné pojištění. Lidé uzavírají rozsáhlé pojišťovací smlouvy pro události, o kterých slyšeli, že se staly někomu jinému. Snadná dostupnost těchto příběhů v naší paměti převáží nad zohledněním skutečné pravděpodobnosti těchto událostí v jejich vlastní situaci.
Překotné investiční rozhodnutí. Heuristika dostupnosti vede k impulzivnímu rozhodování v situacích, kdy lidé slyší o „jedinečných“ investičních příležitostech od přátel nebo rodiny, kteří tvrdí, že získali značné zisky. Tato rozhodnutí často ignorují potřebu důkladného výzkumu a hodnocení rizik, protože příležitost je vnímána jako snadno dosažitelná a výhodná.
Když pak heuristiku dostupnosti doplní afektivní heuristika (kdy – velmi zjednodušeně – aktuální naladění ovlivňuje vnímání rizik, výhod atd.), je na finanční malér zaděláno.
Co s tím? Uvědomovat si, že popsaná zkreslení našeho úsudku jsou naprosto normální a nikdo se jim nevyhne. Klíčem je učit se rozpoznávat tyto chvíle a zastavit se na moment přemýšlení, zda naše rozhodnutí skutečně odráží realitu, nebo jsou pouze odrazem našich aktuálních emocí.
Podělíte se s ostatními v komentářích o vlastní finanční nebo profesní příklady?
