Článek
Podle mě musí být dokonalost taková, aby ustála vše. Ne být dokonalou jen v jeden okamžik, ale trvale. Jenže jak by něco takového mohlo být? Jak může něco přežít vlastní smrt?
Napadla mě chyba. Vím, je to paradox, ale podívejme se na ni blíž. Chyba je tady pořád a je všude. V každé věci najdeme nedokonalost, odchylku, dysfunkci. Je zvláštní, jak je tato dokonalá chyba často neviditelná.
Třeba když došlo k velkému třesku a vznikl vesmír — už tehdy u toho byla chyba. Vesmír vznikl z fluktuací vakua během velkého třesku. Tyto kvantové fluktuace energie a hustoty vytvořily drobné odchylky v homogenním prostředí raného vesmíru, které vedly ke vzniku reliktního záření — pozůstatku plazmatické fáze vesmíru.
Reliktní záření obsahuje otisk těchto fluktuací, které se staly zárodkem struktur jako jsou galaxie a hvězdy. To nám tvrdí vědci. Pokud však měl vesmír při svém zrodu chybu, musí ji mít stále. Byly zmíněny kvantové fluktuace — kvanta, tedy něco tak malého jako atomy, elektrony nebo fotony. A přesto i u nich najdeme chybu.
Tyto fluktuace nejsou náhodné, ale jsou přirozenou vlastností kvantového světa. Pokud je interpretujeme jako chyby, pak je chyba základem vesmíru. Fluktuace umožňují vznik složitějších struktur a dynamiku vesmíru. Bez nich by byl vesmír homogenní, bez dynamiky.
A to je ono. Tak jak dnes nahlížíme na dokonalost — jako na konstantní, homogenní, nehybné „něco“. Ale je to přesně naopak. Dokonalost je právě ta chyba, která vytváří podnět pro změnu a růst.
Chyba se projevuje na všech úrovních reality. Na kvantové úrovni ve formě neurčitosti, například v rámci Heisenbergova principu neurčitosti. Tento princip nepovažuje neurčitost za chybu. Ale podle mě to chyba je. Občas se prostě musí něco někde srazit, aby vzniklo něco nového. A přesně tohle je role chyby.
A vědci vědí, že i ve vesmíru, i v kvantech, ke kolizím dochází. Tedy chyba není špatná — je podnětná. Je hnacím motorem pro vznik hmoty a energie.
Na makroskopické úrovni se děje totéž. Pohyb galaxií a hvězd není přesný. Projevuje se to například gravitační interakcí. Ale i živé formy mají chyby. Třeba mutace DNA — chyby v genetickém kódu jsou klíčovým motorem evoluce živých organismů. Bez těchto mutací by nebyla možná adaptace ani vznik nových druhů.
Co si myslíte o chybě teď? Když se podíváte do zrcadla — kolik jich na sobě najdete? A co u ostatních? I to však vytváří podněty. Není zvláštní, že chyba je přítomna na všech úrovních reality a existence? A co víc — není ani jednoznačně malá nebo velká. Její velikost se přizpůsobuje kontextu systému, ve kterém se nachází. Tedy chyba není náhoda. Je to zákonitost. Chyba je dokonale přítomná v každé části vesmíru jako kosmická konstanta.
Co až vesmír zanikne? Zanikne i dokonalá chyba? Ano i ne — protože energie vesmíru nemůže zaniknout. Podle jedné teorie se bude vesmír rozpínat do nekonečna až dojde k jeho tepelné smrti. Veškerá energie se rozprostře a již nebude žádná interakce. Bez interakcí nebudou ani chyby. Vznikne velké nic.
Velké nic bude chybou chyby. Bude to chyba, která zahubí podněty. Ale paradoxně — i velké nic bude mít chybu. Jedinou. A to tu, že nebude obsahovat něco.
To tedy znamená, že dokonalá chyba není jen podmínkou existence vesmíru, ale také jeho neexistence.
A proto jsem přesvědčen, že chyba je dokonalost.
Nyní si představte, jaký by to mohlo mít dopad na váš život. Na smysl vašeho života.
V životě děláme chyby. A už to, jak se k nám přistupuje, když něco pokazíme — třeba ve škole — ukazuje, jak dnes svět vnímá chybu negativně. Ne jako dokonalý podnět.
Ale chyby neděláme jen my. I systémy jako ekonomika jsou plné chyb. Jsou totiž derivátem živých organismů. Lidí. Protože člověk stvořil ekonomiku — a ano, udělal chybu, díky které se může rozvíjet, i když si to mnohdy nechce připustit.
Podobně je na tom globální oteplování. Čí je to chyba? A koho je to vina? Možná je to jen podnět k růstu. Něco, co nás vede a učí nás jinému úhlu pohledu na přírodu a to, jak s ní zacházíme.
Smyslem života není věčné štěstí a blahobyt. Jsme tu, abychom se učili — jak projít pomyslnými zavřenými dveřmi. Hledáme klíče k překážkám, nespravedlnostem a problémům, které nás omezují. A to je ono. Zase ta kolize v realitě. Tak pěkně jsme si život naplánovali — a nikdy to nejde bez chyb a překážek. Ale díky nim rosteme a poznáváme sami sebe.
Smyslem života je poznání. Poznání sebe samých skrze strachy, radosti, závislosti a především sny. To poznání nebude nikdy úplné. Protože až zemřeme, čas bude plynout dál. Budou vznikat další podněty díky dokonalé chybě — a ty už nestihneme. Poznávat sebe můžeme i skrze vše živé kolem nás. To, jak se staráme o květiny, zahradu, les nebo zvířata, nás něčemu učí. A pokud se budeme zajímat o sny a strachy druhých, budeme tím poznávat i sebe.
Budováním vzájemného respektu získáváme i respekt k sobě samým.
A přestože se snažíme své poznání předat dalším generacím, nedaří se nám to v úplnosti. I tato chyba v přenosu zkušeností vede další generace k tomu, že znovu objevují již objevené — nebo ztracené. Proto se vše utváří v cyklech, jejichž jsme my bezvýznamnou součástí.
Ano, jsme bezvýznamní. A budeme zapomenuti. Ale být zapomenut je podnětem pro další poznání někoho jiného v jiném čase a prostoru.
Chápu, že tato slova nemusí přinést štěstí. Ale upřímně — štěstí se přeceňuje.
Štěstí je vyčerpávající. Dokonce i jeho předstírání je náročné a popírá reálný stav. Lepší je pohoda. To vnitřní vědomí, že to zvládáte. Být v pohodě neznamená nemít problémy. Ale mít je — a vědět, že nejsou navěky. To je uklidňující.
Pohoda přináší plynutí. Ano, budeme muset řešit prakticky všechno. Ale ono to tak nějak potká každého.
A vědomí, že jste bezvýznamní a že budete zapomenuti, je určitý druh svobody. Je jedno, co řeknete nebo co chcete. Můžete být více otevření — protože si to někdo bude pamatovat? Ty malé strachy — co si o mně budou myslet, nebo jestli mám někomu něco říct — nejsou na místě. Protože i ten druhý je úplně stejně bezvýznamný jako vy.
Jednoho dne tu ani jeden z nás nebude. A naše problémy už nikoho zajímat nebudou. Budou zapomenuty — jen proto, aby je jiní prožívali jinak a jinde.
Zvažte tedy, jak dokonalá chyba jako kosmická konstanta pomáhá utvářet váš svět a váš život.
