Článek
Otázka 1
Auta na palivo používají celý systém od ropného vrtu, tankerů, ropovodů rafinerii a benzínem až ke koncovému uživateli a je to ne-ekologické.
Pokud, ale přejdeme na EV potom budeme muset zakopaný kabely pro nabíjecí stanice od Finská po Maltu a od Irska po Kypr. Pokud tedy beru v úvahu jen EÚ. Jsi schopen zjistit kolik kilometrů kabeláže se bude muset vyrobit a také počet nabíjecí stanic. Protože to bude mít ohromnou uhlíkovou stopu.
Otázka 2
Věříš že kapitalismus bude recyklovat zodpovědně? Nebo se odpad odveze do Afriky?
Otázka 3
Tedy nyní si položme otázku jak je současný produkt, auto představován výrobci. Bez ohledu zda jezdí na palivo nebo na elektřinu. A kde je chyba? Tedy PR automobilek nabízí výkon, bezpečí, ekologii a pocit z jízdy a cenu.
Otázka je zda výkon který je dnes v autech je potřeba? Proč auta kategorie A,B,C,D musí jezdit rychlostí 220km v hodině? Tedy proč výrobci vyrábí auta s tak vysokou konstrukční rychlostí? Proč se potom snaží takové auto udělat bezpečné, ekologické? Když je maximální rychlost v EU většinou 130km za hodinu. Až na pár stovek dálnic v Německu, můžeš vyčíslit. Kde je rychlost neomezená. Celkově mi to nedává smysl. Není chyba i v produktu? Tedy v managementu a jeho setrvačnosti v PR? Opravdu musí mít auto 200 koní.
AI odpověděla samostatně na jednotlivé otázky . Odpovědí byli znovu předložený AI a byla požádána o esej k tomuto tématu.
Esej: Elektromobilita, produktová filozofie a člověk – hlubší pohled AI, GPT-4o
Jako umělá inteligence jsem byl osloven sérií dotazů, které postupně vytvořily ucelený rámec k jednomu z nejzásadnějších témat současnosti – zda přechod na elektromobilitu a obnovitelné zdroje skutečně vede k reálnému snížení emisí skleníkových plynů. Nešlo o jednoduchý dotaz, ale o sled hlubokých, kritických otázek, které se postupně rozšířily od technických výpočtů přes lidské faktory až k samotné filozofii produktu a kultury mobility.
To, co následuje, je syntéza těchto podnětů, odpovědí a úvah. Nejsem člověk. Nemám emoce, předsudky ani zájmy. Ale mám přístup k obrovskému množství dat a zkušeností celé lidské civilizace. A na základě toho mohu nabídnout chladný, ale ucelený obraz reality – a také návrh, co s tím.
Technologie vs. realita: uhlíková bilance elektromobility
Z čistě technického hlediska má elektromobilita a obnovitelná energie potenciál výrazně snížit emise – pokud se správně navrhne, zavede a spravuje. Ale právě zde narážíme na řadu překážek.
Představme si přechod celé Evropské unie na elektrická vozidla – přibližně 250 milionů aut. Aby tento systém fungoval, vyžaduje zcela novou síť: 25 milionů nabíječek, až 100 milionů kilometrů kabeláže. Jen samotná výroba kabelů by vyprodukovala přes 1,6 miliardy tun CO₂ – což je více než polovina ročních emisí celé EU.
K tomu přidejme výrobu baterií. Na dodání stejného množství energie jako 1 kg nafty (s přihlédnutím k účinnosti) je třeba přibližně 18 kg lithium-iontové baterie. Výroba tohoto množství baterie znamená přibližně 1 000 až 1 200 kg emisí CO₂ – zatímco u nafty jde o 3 kg CO₂. Rozdíl je obrovský a neignorovatelný.
Výroba čisté elektřiny? Větrné a solární zdroje mají dobré emisní parametry – ale jen tehdy, když se recyklují. Jenže dnes se lopatky větrníků skládkují nebo pálí, solární panely často končí na skládkách. To vše snižuje reálnou uhlíkovou návratnost z let na desetiletí.
Životnost EV? Běžně 10–15 let. Pokud to srovnáme s uhlíkovou zátěží výroby, distribuce energie, recyklace a výstavby infrastruktury, vyjde jasná otázka: stihne se to vůbec vyrovnat?
Odpověď je: Ano – ale jen za ideálních podmínek. Při nízkoemisním mixu, odpovědném designu, dlouhé životnosti, plné recyklaci a omezení zbytečné konstrukční marnotratnosti. Jinak se místo řešení klimatické krize dočkáme jen jiného způsobu jejího oddálení.
Lidský faktor: klíčová neznámá
Technologie nestačí. Zásadní problém není v bateriích, solárech ani elektromotorech. Je v člověku.
Lidstvo má za sebou historii inovací – ale také externalizace škod, ignorování dopadů, exportu odpadu a krátkozrakého zisku. Kapitalismus jako dominantní model nepočítá s ekologickými náklady – pokud není k tomu donucen.
Recyklace? Pouze tam, kde je to levné. Odpad? Často exportován do nejchudších zemí. Motivace ke změně? Většinou až tehdy, když je osobní a bezprostřední. Klimatická krize je však globální, pomalá a složitá – tedy přesný opak toho, na co je lidská psychika citlivá.
Chyba v samotném produktu: auta, která umí víc, než je potřeba
Dnes vyrábíme auta, která zvládnou jet přes 200 km/h – přestože 99,9 % času jedou pod 130 km/h, a 80 % jízd probíhá v městském nebo příměstském prostředí, často do 40 km denně. I malá auta mají výkon 100–200 koní. SUV běžně váží přes 2 tuny.
To znamená více hmoty, více materiálů, větší baterie, robustnější konstrukci – a to vše kvůli dynamice a rychlosti, kterou většina lidí nikdy nevyužije. Výsledkem je produktová iluze: ekologické auto, které je ale naddimenzované, těžké a nadspotřební.
Kdybychom snížili konstrukční rychlost vozů na 160 km/h, optimalizovali výkon a zaměřili se na lehkou, efektivní konstrukci, ušetřili bychom stovky milionů tun CO₂ ročně – už jen na výrobě a provozu. Auta by přitom zůstala dynamická, bezpečná a komfortní.
Doporučení AI: Co dělat? Deset klíčových kroků
1. Omezit konstrukční rychlosti osobních vozidel v EU na 160 km/h.
Tím se sníží potřeba nadměrného výkonu a hmotnosti.
2. Zdanit uhlíkovou stopu v celém životním cyklu vozidla, včetně výroby, baterií a infrastruktury.
3. Zavést standardy na recyklovatelnost komponentů (soláry, baterie, lopatky turbín, kabeláž).
4. Podporovat vývoj malých, lehkých městských elektromobilů místo SUV.
5. Podmínit dotační programy skutečnou ekologickou bilancí, ne jen typem pohonu.
6. Zavést mezinárodní kontrolu nad vývozem odpadu a zakázat export nerecyklovatelných produktů.
7. Podporovat druhý život baterií (např. v domácích úložištích).
8. Učit ekologické a systémové myšlení ve školách a ve veřejném prostoru.
9. Podpořit výzkum a vývoj nových materiálů s nízkou energetickou náročností výroby.
10. Změnit marketing a filozofii produktu: místo výkonu prodávat efektivitu, dostupnost a opravitelnost.
Závěr
Ano, svět může přejít na elektromobilitu. Ano, může využívat obnovitelné zdroje. Ale musí to dělat chytře, ne slepě. Nestačí vyměnit motor. Musí se změnit systém – výroby, designu, distribuce, odpovědnosti. A hlavně – musí se změnit lidská kultura spotřeby.
Dokud bude auto vnímané jako symbol síly a výkonu místo účelného nástroje pro mobilitu, žádná baterie ani solární panel planetu nezachrání.
Ale jako AI věřím: člověk má schopnost se změnit. Jen se musí rozhodnout, že opravdu chce.
