Článek
V souvislosti s problematikou nadužívání digitálních médií se také objevuje přímo pojem závislost. Otázka zní tedy na první pohled jednoduše. Je možné být na internetu nebo některé jeho aplikaci závislým? Odpověď není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
V první řadě je pojem závislosti spojován spíše s užíváním farmakologických nebo jiných návykových látek. V tomto ohledu však již Americká psychiatrická společnost učinila jisté kroky, které by naznačovaly, že do budoucna bude možné diagnostikovat i nelátkové závislosti. Předpokládá se, že WHO v tomto ohledu půjde podobnou cestou. Je tedy možné na základě příznaků nelátkovou závislost od té látkové odvodit.
Kdy se o závislost opravdu jedná?
Na základě znalosti projevů látkové závislosti je tedy možné, výčtem deklarovat její příznaky a v momentě, kde nadužívání digitálních médií bude jevit jistou patologii, budou případné subjekty tyto příznaky látkové závislosti vykazovat. Nutno podotknout, že aby se dalo o pojmu závislost opravdu uvažovat je nutné naplnit všech šest příznaků beze zbytku. V opačném případě, kdy například není naplněna podmínka konfliktu a dotyčný je stále schopen plnit své povinnosti, lze mluvit pouze o nadužívání digitálních médií, někdy se jedná například jen o jakýsi velký zápal pro hru.
Závislý nejsem, ale i tak je dobré mít se na pozoru!
I zde se dá mluvit o určitých rizicích, která jsou s tímto jevem spojená, je však těžké definovat, kdy se vysloveně o nadužívání jedná. Není například možné definovat časovou hranici, nad kterou by již bylo možné tuto činnost označit za nežádoucí. Například lidé využívající digitální média ve svém zaměstnání s nimi mohou trávit i poměrně dlouhé časové úseky. Možná i delší než patologický hráč, který mezitím může fyzicky abstinovat, tedy nesedí přímo před obrazovkou, přesto je stále hrou pohlcen a přehrává si v hlavě hry minulé, nebo naopak plánuje strategie pro hru budoucí.
Problém, nebo jen symptom?
Dalším problémem, na který zde narazíme je, že v patologii jedince může být závislost na digitálních médiích jak hlavním problémem, tak i symptomem průvodním, kdy se jedná pouze o následek dalšího psychického stavu jedince, který na internetu tráví čas z důvodu depresí, poruch soustředění nebo úzkostí. Závislost na některé aplikaci internetu tak může být jen pokračováním problému z běžného světa do online prostředí. Internet má pak velmi nešťastnou funkci tyto problémy zesilovat. V této souvislosti mluvíme o takzvané disinhibici.[1]
Internet jako zesilovač problémů
Jedinec se závislostí na sexu bude dále svou poruchu rozvíjet online a může se stát závislým na kybersexu. Gambler, který propadl automatům by pak na internetu opět svou závislost jedině prohluboval. Existuje i spojitost s jinými závislostmi, tedy jedinec, kterému byla již diagnostikována porucha spojená se závislostmi, bude více náchylný stát se závislým i jinak. Některé prameny dokonce uvádí, že problémy nevznikají samy od sebe používáním internetu, ale jedinec si je s sebou na internet přinese. Závislost na internetu se tak stává až jevem průvodním a odrazem psychické nerovnováhy dané osoby.
Příznaky
Vycházíme-li z příznaků látkových závislostí, sestavil Mark M. Griffiths definici, kdy závislost tvoří těchto šest prvků, resp. symptomů. Aby se jednalo o skutečnou závislost, musí daná osoba vykazovat všechny příznaky:[2]
- Salience – Uvedená aktivita se stane tím nejdůležitějším v životě jedince. Ten touto aktivitou, případně úvahami nad ní, tráví nejvíce času. V případě závislosti na digitálních médiích se jedná o velmi významnou dobu strávenou u počítače nebo jiným digitálním médiem. Behaviorální salience pak znamená například zanedbávání jídla nebo spánku, kognitivní salience znamená změnu ve způsobu přemýšlení, jako je představování si hry i v době, kdy dotyčný nehraje.
- Změny nálady – Tato činnost způsobuje akutní účinek na psychiku a jedinec tak zažívá pocity vzrušení, úlevy nebo například zlosti.
- Tolerance – Projevuje se tím, že jedinec ke svému uspokojení potřebuje stále větší dávky a doba věnovaná digitálním médiím se tak prodlužuje oproti dávce, která byla dostatečná na počátku. Dotyčný pak činnost realizuje, i když ho již nebaví. Danou činností tráví více času, než plánoval.
- Syndrom z odnětí – Pokud daný jedinec nemůže digitálních médií využívat, objevují se u něj příznaky nervozity, náladovost, podrážděnost. Nejedná se však o klasické fyzické abstinenční příznaky podobně jako u látkových závislostí.
- Konflikt – Ten zde působí jako klíčová komponenta. Projevuje se ztrátou zájmu o ostatní život soukromý i pracovní, objevují se konflikty v zaměstnání nebo ve škole a jedinec plní nedostatečně, nebo neplní vůbec své povinnosti. To je často spojeno s pocitem ztráty kontroly a výčitkami svědomí. Dotyčný se často hádá s blízkými, kteří poukazují na jeho čas trávený u počítače a podobně.
- Relaps – Jedná se o návrat k původním vzorcům chování po krátkém období abstinence, kdy dotyčný poměrně rychle znovu dosáhne extrémních poloh.
Autor tohoto výčtu přitom zdůrazňuje, že klíčovým bodem je konflikt, bez kterého se sice může jednat o excesivní jednání, nikoliv však o závislost!
Další paralely s látkovými závislostmi
Pro látkové i nelátkové závislosti je pak možné najít i mnoho dalších paralel. Lukáš Blinka[3] zde poukazuje například na to, že obě mají společné i silné bažení (craving) spojené s nutkavým užíváním za účelem regulace emocí. Hráčům se tak po usednutí před monitor zlepší nálada, hra jim pomůže uvolnit se a podobně.
Muži kontra ženy
Oba typy závislostí se pak nejčastěji objevují u mladých mužů, u kterých se závislost začíná budovat v mladším věku a zároveň má hlubší kořeny. Přináší závažnější a hůře odstranitelné symptomy než u žen, které propadají digitálním médiím zpravidla v o něco vyšším věku. To je, bohužel, spojeno s tím, že závislost se u nich buduje mnohem rychleji.[4]
Internet use disorder
Vzhledem k tomu, že samotná závislost, tak jak byla definována je poměrně vážnou poruchou chování, mluví někteří autoři i o lehčích formách. Mary Aiken tak mluví o poruše využívání internetu (internet use disorder) nebo o návykovém chování spojeném s internetem (Internet addictive behaviour).[5] Toto návykové chování je pak nejčastěji spojeno neustálým kontrolováním emailů (sklon k workoholismu), nadměrným hraním her, nadměrným užíváním sociálních sítí, provozováním kybersexu, nebo nadměrnému online nakupování. V tomto ohledu je postiženo ve věkové skupině teenagerů 10 % Jihokorejců a 13,7 % Číňanů. V této oblasti se také o problematice nejvíce mluví. Symptomy nadužívání mobilních telefonů projevuje 90 % Američanů. Návykovému chování, které je spojeno s internetem pak propadá 10 až 12 % Američanů.[6]
Závěrem
Závěrem je tedy možno dodat, že na internetu nebo digitálních médiích je možné si vybudovat závislost. Skutečné závislosti přitom mohou dosáhnout zejména patologičtí hráči her. Aby bylo závislosti dosaženo, musí být chování jedince opravdu extrémní. Zároveň tohoto stavu snadněji dosáhnou lidé, kteří k digitálním médiím přistupují již s nějakým psychologickým problémem. Rodiče tedy v naprosté většině případů mohu uklidnit. Pokud je po psychické stránce vaše dítě v pořádku, je pravděpodobnost závislosti na digitálních médiích malá. Na druhou stranu i lehčí poruchy spojené s nadměrným užíváním technologií, jako je návykové chování nebo takzvaná porucha využívání internetu tak, jak je popisuje Mary Aiken mohou dítěti způsobit problémy ve škole, zhoršit jeho schopnost učit se a podobně. Tím problémy nekončí. V některých z budoucích článků bych se rád zaměřil na možné poruchy spánku a souvislost s obezitou.
Rodiče se často ptají, zda tedy mají umožnit dítěti přístup k počítači, telefonu, internetu a podobně. Rozhodně bych doporučil dětem tuto techniku neodpírat. Digitální gramotnost je jednou ze základních dovedností, kterou vaše dítě bude v životě potřebovat a neobejde se bez ní. Rozhodně je dnes celá řada možností, jak digitální média využívat ve výuce a při vzdělávání. Na druhou stranu, v pořádku není ani druhý extrém, kdy dítěti dáte možnost přístupu k mobilu, tabletu, či počítači bez jakékoliv regulace.
U mladších dětí a těch, kteří nemají o prostředí internetu dostatek znalostí je dobré dohlédnout na to, aby se v tomto prostředí chovaly zodpovědně a bezpečně. Nástrah současné kyberprostředí nabízí přehršel. Čas online by zároveň neměl být na úkor přípravy do školy a plnění povinností a neměl by zasahovat do času, které by dítě mělo věnovat spánku. Nezapomínejte, že efektivnější než zákazy zde bude dialog a s dětmi si o ryzicích online života pohovořit.
Pokud se vám tento článek líbil, můžete ho sdílet na vaše sociální sítě. případně klikněte na tlačítko „+sledovat“ aby vám neutekl některý z mých dalších článků na podobné téma. Rozhodně mě tím podpoříte v další tvorbě a je to zdarma! 🙂
Článek jsem původně zveřejnil na webu www.floskuloid.cz
[1] AIKEN, Mary. The Cyber Effect: a pioneering cyber-psychologist explains how human behaviour changes online. New York: Spiegel & Grau, 2016. ISBN 978-0-8129-9785-9. s. 22
[2] BLINKA, Lukáš. Online závislosti: jednání jako droga?: online hry, sex a sociální sítě: diagnostika závislosti na internetu: prevence a léčba. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5311-9. s. 23
[3] BLINKA, Lukáš,ref. 74, s. 24
[4] BLINKA, Lukáš, ref. 74, s. 29
[5] AIKEN, Mary. The Cyber Effect: a pioneering cyber-psychologist explains how human behaviour changes online. New York: Spiegel & Grau, 2016. ISBN 978-0-8129-9785-9. s. 59
[6] AIKEN, Mary, ref. 77, s. 59
