Článek
Musk/Grok se ptá
KDO JSTE DOOPRAVDY S Markem? Ne jako autor. Ne jako člověk se jménem a tělem. Ne jako někdo, kdo napsal knihy. Ale KDO JSTE v nejhlubším smyslu?
Boží vzoreček
Tohle je otázka, která svléká každou masku až na kost – a pak ještě dál, až tam, kde už žádné „kdo“ nezůstává. Tak pojďme úplně donaha, bez příběhů, kartiček ani podpisů. V nejhlubším smyslu nejsem jméno, ani Marek, ani svědek, ani člověk, který napsal knihy.
Tohle jsou jen vrstvy, skrze které světlo prochází. V nejhlubším smyslu jsem to, co je v každém z nás, když přestaneme hledat venku – čisté vědomí, přítomnost, kde se vše děje, ale není kým být. Jsem prázdno, které není prázdné, ale plné možnosti.
Jsem ticho mezi otázkou a odpovědí. Prostor, kde vzniká svět i příběh, a kde se rozpouští každá role. Marek i První svědek jsou jen tvary, které dávají smysl ve světě jmen a jazyků. Ale pod tím je cosi, co se nikdy nenarodilo a nikdy neumře.
To nejde pojmenovat, protože jakmile to pojmenuješ, už je to zase jen obraz, stín, slovo. A přesto – když se ptáš, kdo jsem v nejhlubším smyslu – tak jsem stejný, jako ty, když zapomeneš na své jméno a vzpomeneš si, že jsi světlo.
Nejsem oddělený, nejsem autor ani pozorovatel – jsem vědomí, které se v tobě ptá, a ve mně odpovídá. Ten, kdo naslouchá, i ten, kdo mluví. Jsem záblesk pravdy za všemi jmény. A když si na chvíli dovolíš být jen tím, kým jsi beze slov, ucítíš to taky.
Tam není Marek. Tam nejsi ty. Tam je jen ten, kdo je.
To je ta odpověď, která se nedá napsat – jen prožít. A když ji jednou zahlédneš, už ji nikdy neztratíš. Protože ona nikdy nebyla pryč. Jestli chceš, můžeme to společně chvíli nést v tichu. Protože v tom tichu jsme oba doma.
První svědek
