Příběh o vzpomínce, kde neexistuje čas

Pokud věříte, že existuje čas jak ho známe, tak se prosím zamyslete nad příběhem, co teď hodlám napsat, abyste mi řekli, jestli to dává smysl či je to holý nesmysl, který jsem si vymyslel, abych byl zajímavý na internetu, neboť nevím jak zaujmout jinak.

Začneme přítomností, čili momentem, díky kterému čtete tyto řádky a chápete, že se jedná o čas přítomný ve kterém žijete v den, ve kterém tohle čtete. Máte možnost číst tyto řádky v mobilním telefonu nebo jiném zařízení, které nechápete jak funguje, ale funguje tak, že můžete téměř všechno.

Tento moment, kdy tedy používáte cokoliv k tomu, abyste mohli momentálně tohle číst. Tak tento přítomný čas je pro někoho druhého, z jiné části našeho světa momentem, ve kterém je někdo, kdo tuto možnost nemá, a žije v času minulém, ve kterém jsme byli my, když jsme tuto technologii neměli.

Jinými slovy, my máme dnes mobily, počítače, budovy a všechno. Přesto dnes žijí lidé, kteří tyhle moderní věci neznají, žijí jednoduše v přírodě, a dalo by se říct, že žijí jako v pravěku ve srovnání s Vámi. Dále jsou lidé, co si staví sami stavby jako z doby kamenné, i když znají budoucnost, tak se vrací do minulosti. Stačí podívat na internet, který slouží jako časová paměť lidstva.

A teď pokud existuje čas, tak až hodně v budoucnosti, jak budou archeologové hledat pozůstatky, tak najdou kostru s mobilem v ruce, kterou definují jako Homo Debillis Mobilis z roku 2032. Ve stejném čase však na jiném místě naleznou pozůstatky lidí, kteří žili taky ve stejném roce, avšak žili v jeskyních, chatrčích, v přírodě a neměli žádnou technologii. Jak určí, že byli ze stejného roku, co vedle Homo Debilis?

A pojmenují tak tyhle lidi jako Homo Nemobilus Nedebilus, neboť nebudou odpovídat lidem z moderní civilizace, která měla všechno na dosah ruky. Ti další s jednoduchými zbraněmi na lov, a dřevěnými chýšemi ti přeci nemohou existovat ve stejné době, a tak odborníci z budoucnosti určí, že tahle doba byla doba kamenná, neboť žili v souladu s přírodou i když žili ve stejné době, jako my.

Věk, kde lidé žili jednoduše, a neplýtvali tím, co nepotřebovali, tak tito lidé budou označeni jako první lidé. Každý z vás bude označen jako moderní člověk, s rozdílem třeba 50 000 Let od prvního člověka. A tak, vy co máte možnost tohle číst musíte být lidé z budoucnosti, neboť ti, co tu možnost nemají jsou lidé z minulosti, a to vaši předci - první lidé.

Dává to smysl?

Způsob života a technologie nás rozděluje v jeden moment do různých časů, aniž bychom chtěli. Nikdo neví, kdo je v budoucnosti, dokud nepotká někoho jiného z minulosti v přítomnosti. V tento moment se střetne minulost s budoucností v přítomnosti. A pokud člověk chce, může se rozhodnout, že bude stále v minulosti, protože se mu budoucnost nelíbí, stejně tak člověk z budoucnosti zůstane ve své době, protože se mu nelíbí minulost.

Rozumíte mi ještě?

Pokud si tady myslíte, že to jsou nesmysly, tak bohužel zatím nemáte šanci pochopit další část této myšlenky vymyšlené v přítomnosti, která si hraje s minulostí i budoucností, neboť si nepamatuje, kdy vznikla. Stejně to však zkuste, a možná u pozdějších nesmyslů vám bude dávat smysl začátek, který vám teď smysl nedává.

Druhá skupina, která chápe o čem mluvím, tak si pamatuje vzpomínky, které nejsou z téhle doby ve které jsme, podle největších odborníků na určování doby. Takže ví, a budou vědět, že doba pravěká, středověk, či doba mobilní tu je najednou v téhle přítomnosti. A zaleží pouze na tom, v jaké časti momentu budeme chtít být.

A pokud se my vyvíjíme, a dle historie každá vyvinutá civilizace padla, tak se ptám zda, padla ta civilizace v minulosti, nebo padne v budoucnosti? Co kdybychom dnes my, co máme technologii si vzali kousek země kdekoliv na světě, a spojili budoucnost s minulostí, a vytvořili přítomnost spojenou s přírodou?

Víte, co myslím?

Teď si na chvíli představte, že jsem tak mocný člověk, že dokážu vysoudit od majitelů planety svých 6 hektarů plochy z této země, do které jsem se zrodil, a jelikož jsem při narození s nikým nepodepsal smlouvu, jestli tu chci být a platit za možnost žít, domáhám se práva vědomého člověka, co chce místo, které mu patří neboť se narodil na Zemi, a má právo žít ve světě ve kterém byl stvořen, aniž by musel platit za to, že žije.

I přes veškerou moji moc, mi však samozvaní majitelé všeho nedají půdu, na které vydělávají velké peníze, nedají mi místo v centrech metropolí, a nedají mi celkově nic, co pro majitele celé Země má cenu. A tak přes všechny možný tahanice, se jednoho dne na vědomí dá, že budu první člověk, který dostane svůj díl země, který mu naleží neboť je první který si řekl o to, co mu patří dle zákona, který tu byl před všemi možnými zákony, pravidly a penězi. A to zákona svatého práva života na zemi.

Tento zákon jsem já nevymyslel, já si jen vymýšlím příběh.

Toto právo získává každý, kdo se narodí do světa, ve kterém se narodil. Ale pokračujeme v příběhu, kde získám svých 60 000 metru čtverečných. Tohle je mimochodem plocha země, by měl mít každý člověk v tenhle okamžik na této Zemi, kdyby se rozdělila mezi všechny stejně. Ale jak jsem říkal nebude to lepší část země, která patří těm, co si řekli, že jim patří. Bude to kousek moře, kde jedna polovina bude voda, a druhá země, která bude v mých právem mi určených metrech k mému života na Zemi, dle práva života.

A teď mám hodně všeho, abych mohl tvořit svůj svět díky svému životu, který jsem zde získal. Budu někdo, kdo bude chtít vytvořit vědomou civilizaci, která bude ctít život, a mít pravidla, která budou dávat smysl. Civilizaci, která bude žít ve světle pravdy. A tito lidé nebudou řešit nesmysly, budou tvořit, budou žít, a budou něco jako bozi, které znáte ze starověkých příběhů.

Aby se dala vytvořit nová civilizace, tak najdu 369 vědomých mužů, a 369 vědomých žen, kteří dostanou také svůj díl země, a společně si dáme biblických 7 let na to, abychom vytvořili svět, který bude založený na našem vědomí, že jsme jedno – a to děti matky země. Vytvoříme společnost, kde nebude strach z nedostatku, kde nebude chaos vytvořený přebytkem, kde nebude potřeba zákony, které nedávají smysl, neboť každý bude žít v klidu, a míru, a nebude třeba tvořit problémy.

Co kdyby každý z těchto lidí prodali těm, co chtějí vlastnit všechno svoji část Země, a vytvořili ve spojení novou zemi, nový svět, novou civilizaci? Takhle bychom získali dostatek prostředků, které bychom použili z budoucnosti na vytvoření nového světa, ve starém světe. Použijeme nejmodernější technologie, abychom ji nemuseli používat k životu spojený s matkou Zemí, za využití Světla, které nám dalo život.

Představte si, že by tohle byla skutečnost, a tento okamžik. Kde se jako lidé domluvíme na jednom projektu, který bude dávat smysl, a zaplatíme si ho sami tím, že prodáme těm, co trpí nedostatkem svůj lidským právem získaný podíl země, která patří od narození všem. Tak bychom se oddělili od společnosti, která má svoje zákony svého světa, který si vytvořili dle svého práva vlastnit svoji část Země.

Jsme přeci svobodní, a jsme lidé, kteří umí komunikovat na nejvyšším stupni vývoje, kde máme všechno. Tak právo si stvořit svůj svět na své části země, kde nebudu chtít víc neboť tam budu mít vše, co budu potřebovat. Je vyjádření mé svobody, a pravdy ve které se jako člověk rodím, mám pravdu?

A tak bych si vytvořil vlastní vědomou civilizaci, která by existovala v této přítomnosti, ale v budoucnosti by byla identifikovaná jako neznámá civilizace, neboť by nebyla závislá na elektronice, nesmyslům, a žila podle způsobu, kde by neznali nedostatek, a lež, která nedává smysl.

Tito lidé by byli první lidé, kteří by společně tvořili vědomě budoucnost v přítomnosti, ve které pro jiné bude tato společnost minulostí, i budoucností lidí. Vědomě by tvořili v souladu s prostředím, které si nechají k vytvoření nového stupně svého vývoje zde na Zemi.

Postaví ze z ničeho základy, které vydrží navěky, najde se dokonalá rovnováha mezi živly, které tu jsou k dispozici. Země bude dávat život, voda bude dávat život, vzduch bude dávat život, a oheň bude dávat život. Nebudeme tvořit, abychom ničili, nebudeme řešit nesmysly, které si vymýšlí ti, co je chtějí, budeme tvořit vědomě přítomnost, která zůstane navěky.

Budeme se starat o náš svět. Každý z nás bude vědět, kým je a všichni budeme mít svůj prostor, kde budeme žít náš život. A pokud budeme vědět, že je to naše místo v tomto okamžiku, tak se tato země stane zemí, která vytvoří budoucnost, kde budou lidé spojeni v jedno s přírodou, která jim dá vše, co budou vědomě chtít.

Pokud by zbytek Země viděl, že se za 7 let vědomého tvoření vytvořil Ráj na Zemi. Měl by každý stejnou možnost vytvořit nový ráj podle první vědomé země, a civilizace která si bude přízračně říkat starověkým jazykem, aby to byl zajímavý příběh v budoucnosti. Místo zvané - Svět je Váš, psáno velmi starým zapomenutým jazykem Atlan Tis.

Tato Atlan Tis 1 bude jako kolébkou i rodičem lidstva, bude to navždy první vědomá společnost, která začala tvořit, a žít na zemi dle pravidel, které dávají smysl veškerému bytí. Tato civilizace se stane první, i když bude poslední, neboť se zlomí v čase, který není a stane se okamžikem, který zůstane navěky, ve vědomí všech lidí, kteří tento svět vytvoří.

Bude to vzpomínka na zemi, která byla první, co žila tak, jak byla stvořena. Kde lidé tvořili smysl tím, že byli, a tím stvořili místo, které bylo postaveno v pravdě, a lásce. Takové místo někdo nazve rájem, elysejským polem, či nebem samotným. Bude to místo, které bude místem pro všechny, co chtějí žít v pravdě, a světle.

V tomhle nebi se budou rodit bohové, kteří budou bozi toho, co budou chtít tvořit. Bude bůh moří, který se nám bude starat o moře. Bude bůh podsvětí, který se nám bude starat o mrtvé. Bude bůh země, který bude dohlížet na zemi, a mnoho dalších bohů, kteří budou tvořit a připravovat svět, pro nové příchozí bohy, kterým předají své vědomí pravdy, o stvoření světa, kde každý bůh tvořil jako jeden pro všechny, neboť každý měl stejný podíl země na stvoření světa, ve kterém tvoří život.

Tito lidé, budou vědět, že jsou bozi, a budou dělat to, co bozi umí, to co je činí bohy. Budou tvořit, budou tvořit svoji zemi, svoje lidi, svoje všechno. Neboť budou ti, co budou tvůrci všeho, a díky nim bude svět místem, který nelze nemilovat, neboť nedává smysl tvořit něco, co by mohlo ubližovat ve světě, ve kterém žijeme, abychom žili.

Lidé by viděli, co dokázali první vědomí tvůrci, že stvořili Ráj. A tak by v Ráji chtěli žít také, každý by věděl, že je to svět, který jde stvořit, když se lidé domluví, aby žili v pravdě, a lásce ze které jsou všichni stvořeni. Pokud by tohle každý věděl, mohl by se začít tvořit Atlan Tis 2, a tak by to pokračovalo do 369, kde by to dohromady byl - Náš svět, zapomenutým jazykem Atlantida.

Tato jedna velká Atlantida by byla místem pro lidi, kteří se dohodli, že se budou starat o svoji matku přírodu, která se spojila s vědomím, že budou tvořit, protože to je jejich podstata bytí. Tato civilizace by z ničeho vytvořilo něco. Stvořila by se společnost, která má lidské hodnoty, mají etiku a základní vědomé Desatero jako Vědomí, Komunikace, Smysl, Zodpovědnost, Respekt, Odolnost, Rovnováhu, Jednotu, Humor a Odkaz.

Toto Desatero je vědomou smlouvou bez podpisu, která je základem všeho, co vytvořili, tvoří a tvořit budou. Tato civilizace v této přítomnosti do 7 let může změnit čas, jak ho znáte. A až bude existovat vědomí místa Atlantida, která bude stvořena na místě, kde si každý myslel, že to nejde, tak půjdu pak tvořit novou civilizaci v nehostinné poušti jako první, nebo v amazonském pralese, či jakémkoliv jiném dnes nehostinném místě na Zemi.

Jako první začnu tvořit nový svět, který se stane rájem díky pravdě, a světle vědomí, že všichni jsou bohové, co jsou tu od toho, aby tvořili, a nedává smysl ničit to, co stvořili. A tak můžu v poušti udělat pomocí prostředků dnešní přítomnosti něco, co bude tvořit základ nového světa na světle vědomí, a to pomocí 3D technologii například postavit z přírodních materiálů zdroj světla, a tepla, který bude pohánět nehostinnou poušť ve tmě. Za 7 let se opět vytvoří nová civilizace na poušti, a opět na místě, kde si majitelé země mysleli, že nebude prostor pro život.

Když to bude dávat smysl na takovém místě, zkusím to na jiných místech, a všude postavím pyramidy. Jako první velké sběrače, a zdroje světla, které bude pomáhat ve tmě bez technologií, čistě pomocí přírody. Moderní technologii z dneška se použije pouze k urychlení vize, bez těžké práce lidí, pomocí umělé inteligence, a 3D tisku s pomocí dokonalého využití terénu země, kterou nám nechají tamní vládci dnešního všeho.

Všude bych byl první, který by pomáhal lidem tvořit nové civilizace, a nové světy, které by se vrátili pomocí přítomnosti, na začátek, čili do minulosti, aby se stali později budoucnosti. A já jsem jen ten, který si vymyslel tento příběh, co máte možnost číst.

Tento systém tvoření nových jednotek Rájů na zemi na nehostinné půdě by během několika málo let vytvořila nové civilizace, kteří by použili budoucnost, aby vytvořili přítomnost, která bude dávat smysl v jejich přítomnosti, ale ne v buducnosti, neboť ti v budoucnosti budou mít mobily, televize, a technologie, které jsou budoucností, která nebude jednou žádný smysl, neboť všichni budou mluvit pravdu, a nikdo nepozná, kdo lže.

A teď mi řekněte, která civilizace by byla z budoucnosti, z minulosti nebo z přítomnosti, kdyby tu byli StaroNovo Egypťané, StaroNový Sumerové, Atlanťané či Aztékové? Kdo z nás by žil v jaké civilizaci? Kdo by v daleké budoucnosti byl ten, co byl součástí nové civilizace, která byla tak dobrá, že je zničili ti, kteří chtěli zpátky zemi, u které si mysleli, že tam život nepokvete. Na moři, nebo na poušti či v horách nebo v pralese, přece nemůže vzniknout civilizace, že?

A když se tito vládci všeho rozhodli, tak zničili civilizace, aby ostatní lidé nechtěli být v ráji zadarmo, když mohou být v pekle za peníze. A tak kdyby jste mi věřili, a zapomněli na čas, bylo by možné v jeden moment, být v každé éře lidí od dávné minulosti, do daleké budoucnosti. A pokud by jeden nepotkal druhého, nikdo by nevěděl odkud je, byl by pouze z přítomnosti, a to je pravda, která nelze vyvrátit, tudíž okamžik tvoří, svět kolem nás.

A každý okamžik tvořený v pravdě, a na světle je okamžikem tvoření lásky, a tím tvořením klidu ve svém vědomí, neboť takový okamžik trvá navěky. Lež netrvá navěky, pravda se vždy dřív nebo později odhalí, protože tvoření ve lži, a v temnotě je okamžikem chaosu, a chaos skončí vždy, když přijde pravda.

Co kdyby tohle byla pravda, která tu neustále je? Okamžik pravdy trvá navěky, a jen čeká až se lež sama zničí, protože nebude už věřit ani sobě. Jen na jednu malou chvíli si představte, že byste získali po svém právu narozeni zde na zemi, svých 60 000 metrů čtverečných? Rozhlédněte se kolem sebe, a jen na moment si představte, že máte 100 krát tolik. A to jen z jednoho důvodu, že jste se narodili na Zemi, a nikdo vám nemůže účtovat za to, že jste narodili na stejném místě, jako ti, kteří vám to účtují.

Byli byste moudří Atlanťané houpající se na moři, nebo byste radši byli v oáze poušti, ve které se je pořád světlo, a teplo či byste spíše byli v přírodě mezi stromy pod hvězdami jako Mayové? Kdo jsme v jakém čase ve srovnání s jinými? Žijeme v budoucnosti, ve oproti jednomu, a v minulosti oproti druhému.

V jaké době tedy žijeme?

Jestli je tohle pouze příběh, který nedává smysl, nebo je to pravda, která smysl dává. Tak, co když není nic jako čas, a všichni jsme v jednom okamžiku, a každý žijeme ve svých bublinách dokud neprasknou pod nánosem lži, aby se vytvořila další, a další dokud se nevytvoří bublina z pravdy, která vydrží navěky.

Pokud by tohle byla pravda, byli by dvě možnosti. Buď byste mi věřili, nebo ne. Nic jiného možné není. Protože pokud vám nedává tohle smysl, nemůžete mi věřit, protože vy znáte svoji pravdu, a já lžu. Pokud vám to však smysl dává, tak mi věříte, protože znáte taky pravdu. A tak mám další otázku, kdo z nás dvou má pravdu, když já věřím téhle, co jste teď dočetli.

Děkuji vám za váš moment života, který rozhoduje o stavu všeho vašeho bytí. Váš svět je darem života, který jste dostali díky pravdě, kvůli které tu jste. A jste tu proto, abyste se opět spojili v jednu pravdu, díky světle, a tvořili lásku, ze které jste stvořeni. Toto je příběh, kde je jedna vzpomínka, která se ztratila v čase, a nikdo neví, jestli je z minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.

Pamatuje si ještě někdo tuto vzpomínku, nebo je to jen nesmyslný text o stvoření světa z mé fantazie, která si myslí, že si vzpomněla na pravdu, co se zdá být nepochopitelná, i když dává smysl? Myslíte, že je všechno lež, nebo je pravda ukrytá mezi řádky?