Článek
Kázání na 17. 5. 2026
Nanebevstoupení Páně
Biblická čtení: Efezským 1, 15 - 23; Lukáš 24, 44 – 53
Ve čtvrtek si křesťanská církev připomněla svátek nanebevstoupení Páně. Je zvláštní shodou okolností, že si nanebevstoupení Ježíše Krista připomínáme v květnu. V květnu skončila druhá světová válka. Byl to následek zbožštění lidské pýchy. Její dva viníci – Hitler a Stalin na konci svých životů sklízeli plody zla, které zaseli. Hitler spáchal sebevraždu kdesi ve sklepení. Stalin umíral ve strachu, hlídán obrovským zástupem vojska. A když se dnes zabývám problémy, které jsou v některých rodinách přítomny, proč lidé trpí neurózami, proč jsou vztahy tak špatné jak jsou, často dojdu k tomu, že se za války v dotyčné rodině stalo něco, co nepříjemně ovlivňuje životy následujících generací.
Naproti tomu si v těchto dnech připomínáme konec pozemského díla člověka, jehož celý život byl podle svědectví evangelistů prost jakéhokoli usilování o moc, popularitu. Ježíš Nazaretský se snažil sloužit, pomáhat, kde je třeba a ukazovat skutečný smysl Božích přikázání. Jak skončil jeho pozemský život, víme. Byl ukřižován jako nejhorší zločinec. Pro některé byl moc vážný, pro jiné zas moc neformální. Nedal se stěsnat do měřítek tradice. Nebyl jeden z nich. Neměl na mysli vnější formu. Šlo mu o obsah. A takový lidé to nemají nikde lehké. Skončilo to ukřižováním.
Skončilo? Ale ne. Naštěstí ne. Kdyby nebylo vzkříšení a naděje s ním spojené, byli bychom ubozí. Ježíš byl vzkříšen. Opravdu byl vzkříšen. Opravdu se stala ta událost, kterou církev nazvala vzkříšení. Jinak se vznik křesťanské církve nedá vysvětlit. A po velikonočním vzkříšení učedníkům Ježíš vysvětluje, proč se muselo stát, to co se stalo. Ukazuje jim na starozákonních citátech, že v něm jedná ten samý Bůh, který se zjevil Izraeli, vyvedl jej z Egypta. To vše bylo spojeno se sebezapřením, ano s utrpením.
A kdo vyzná, že lidský hřích, který přivedl na kříž Ježíše Krista, se týká i jeho samotného, tomu je zvěstováno díky tomuto pokání odpuštění hříchů a cesta k životu věčnému. Učedníkům je ještě zaslíbeno vystrojení mocí z výsosti a Ježíš je vzat do nebe. A přitom žehná a učedníci jsou naplněni radostí. Jsou naplněni radostí a s radostí, se vracejí na místo prohry, tragédie. Už se nebojí. Vědí, že jejich Pán byl vzkříšen. A nejde jen o nějaký přelud, trik. Je to Boží dílo. Bůh si Ježíše Krista vzal k sobě. On k němu vždy patřil.
Tyto biblické obrazy obsahují důležitou zvěst pro nás. Je to potvrzení, toho co se stalo. Je to dovršení celého díla. Je to nastolení nového vládce. Je to zvěstování faktu, že o smysluplnosti života rozhoduje to, co se prokázalo v Ježíši z Nazareta.
Ježíš, když je nesen do nebe, žehná. A toto jeho gesto je opravdu symbolem pro celou dobu po jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Tak jako je nebe všude, tak je přítomno všude po světě požehnání vzešlé z jeho díla, z Božího zjevení v Ježíši Kristu.
Ano na nebe byl vzat Ježíš Kristus. Tím dává Bůh najevo – chcete vědět, jaký jsem? Potom pozorně studujte to, jak žil, jak jednal Ježíš z Nazareta. Pak pochopíte, co s vámi zamýšlím.
A tak jako se učedníci vraceli plni radosti do Jeruzaléma, tak si i my ze setkání s Bohem, jehož podstata se vyjevila ve zjevení Ježíše Krista, můžeme přinést radost, navzdory všemu co prožíváme.
Radost navzdory okolnostem, radost, i když mnoho důvodů k radosti nevidíme, to je zvěst svátku Nanebevstoupení Páně. Ježíš Kristus je u Boha. To, o čem si myslíme, že prohrává – radost láska pokoj služba – to je věčné, to nepomíjí.
A naopak vítězství sobectví, úspěch na úkor jiných, to neroste do nebe. Všichni různí zločinci, kteří se tváří jako dobrodinci nakonec špatně skončí, i když se o nich říká, že jejich sláva hvězd se dotýká. Jejich vlastní zlo a sobectví je dostihne. Zlo má totiž sebedestrukční charakter.
A tak můžeme svobodně, beze strachu usilovat o pokoj porozumění a dobrotu s vědomím, že Hospodin zjevený v Ježíši Kristu nám v našem úsilí chce požehnat.
Amen
