Článek
Jsou lidé, kteří rádi vlastní, těch je nás většina. A pak jsou lidé, kteří soukromé vlastnictví věcí kritizují a tvrdí, že je to nezdravý návyk. Petr Štěpánek se možná za komunistu nepovažuje, ale svým postojem k vlastnictví prozradil hluboké komunistické razítko na své duši. Tvrdí totiž, že naše potřeba vlastnit je iluze, která nám ubírá na svobodě a štěstí. Prý lidé, kteří vlastní jen nezbytné, jsou šťastní. Jako Berbeři v pohoří Atlas.
To je klasická komunistická myšlenka, ovšem komunisté ji dokázali vyjádřit politicky obratněji, než zmíněný autor článku, protože říkali: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“ (Jen při ní neargumentovali štěstím, ale odstraněním vykořisťovatelů. A v praxi také neuznávali nárok na větší majetek v soukromém vlastnictví.)
Inu, když mám plné břicho a po kapitalisticku jsem si dobře vydělal, takže jsem ve vatě, resp. vždy mi někdo nasype, tak to se dobře filozofuje o tom, že všechny ty věci kolem sebe nepotřebuji, protože v tom štěstí nespočívá.
Podobní hlasatele chudoby jsou nevěrohodní hned z několika důvodů:
a) Sami se věcí nezbavili, ale doporučují to jiným.
b) Mnozí z nás zažili komunismus, který mnoha lidem věci odebral, dokonce tak důkladně, že na rozdíl od NDR u nás připravil řemeslníky o dílny a provozovny, i když nikoho nezaměstnávali. A jak dopadl. Takže na rozdíl od neokomunistů víme své.
c) Možná že autor ještě neviděl šťastného miliardáře a odtud se odvíjí jeho komunistický omyl stran soukromého vlastnictví. Ale i šťastní miliardáři existují.
d) Podobným hlasatelům nevlastnictví doporučuji osvěžit si kapitolu o hormonech z biologie na střední škole, kde se píše o serotoninu a endorfinu, čili hormonech štěstí, které na lidi působí tak, že pokud jich má někdo hodně, prochází životem rozesmátý, ale přitom s nevlastnictvím věcí jeho dobrá nálada nemá nic společného.
e) Seneca lidský vztah k majetku pěkně shrnul slovy: Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
Autor nám podsouvá myšlenku, že za náš vlastnický chtíč může čeština, protože má slovo „mám“ ( což potom relativizuje sdělením, že slova „mám“ mají i jiné jazyky). No to už je argumentační zoufalství.
Dále se dozvídáme, že veškerá představa lidstva, že nám zde něco na světě patří, je pouhá iluze. Cha! No, jistě můžeme rozprávět i tímto způsobem, ale k čemu by to bylo dobré? Nám ostatním stačí moudrost předků, že do hrobu si nic nevezme.
Rozhodující je, že komunistické řeči a jejich realizace v životě štěstí nikomu (kromě komunistů) nepřineslo - místo toho registrujeme miliony Stalinových mrtvých, zbídačení národů, úpadek morálky a vědeckotechnické zaostávání.
Nicméně zakončeme s úsměvem pěkným kapitalistickým vtípkem:
Přijdou dva milionáři do autosalonu, vyberou si nejnovější luxusní auto za 3 miliony.
A George vytahuje peněženku, když v tom ho Michael zastaví a praví:
„Počkej, ty auta jsou na mě, ty jsi platil zmrzlinu.“
------------
Na úplný závěr je třeba napsat, že Petr Štěpánek má pravdu.
Aspoň z hlediska směru, kterým se teď ubírá naše civilizace. Protože ve vyspělých zemích vidíme rychlou socializaci společnosti a hospodářství. Dotace zcela změnily chování mnoha firem a soukromých podnikatelů, štědré sociální dávky a nejrůznější podpory naučily lidi, že místo vlastního přičinění je snadnější natáhnout ruku ke státu, progresivní zdanění snižuje chuť podnikatelů podnikat.
Žijeme v relativním blahobytu a tak generace mileniálů hlásá a (částečně) už nyní praktikuje socialismus ve svém soukromém životě - místo kariéry jen příležitostná, nebo nenáročná práce, místo vlastního auta Uber, místo vlastního bytu nájem, a klade enormní důraz na duchovno. (Odtud pramení všechny ty iracionální hlouposti jako přepjatá korektnost, feminismus, láska ke kdejakému lůzru doma a v zahraničí, ekohysterie a volání po míru za každou cenu.)
Takže až po deseti dvaceti letech se svým socialistickým kapitalismem a později kapitalistickým socialismem vystřízlivíme (jako se to už dnes děje v západní Evropě ohledně imigrace), zjistíme, že východní Asie a USA jsou už někde jinde jen proto, že se přidržely kapitalismu bez přívlastků.
