Článek
Prvních pár měsíců bylo ideálních. Zjistili jsme, že v bytovce patříme k nejmladším. Nad námi stařečci, pod námi sympatický pán, naproti doktor, kterého člověk nepotká, jak je den dlouhý. Nikdo nad námi nedupal, nikomu neštěkal pes, ani se nepořádaly večírky. Prostě splněný sen.
Zavedení úklidu
Když se mi na začátku podzimu ozval majitel bytu, že se na schůzi domu dohodl úklidový režim společných prostor, nijak mi to nevadilo.
Pravda, ve sklepě ani kolárně jsem nikdy nebyl, zadem domu nechodím, takže bych neměl uklízet, co nešpiním, ale jsem mladý a jistě tím ostatním pomůžu… Jsem si říkal.
Problém a nespokojenost
Když na nás přišla řada s úklidem, přítelkyně mi dala smeták a sama vzala mop. Nebudu tvrdit, že jsme uklízeli celý den, ale hodinu a půl se vším všudy to vzalo. Snažili jsme se odvést solidní práci.
Když jsme vrátili úklidové náčiní, zapsal jsem se do sešitu s rozvrhem a vrátil ho na chodbu. Vše se zdálo v pořádku.
Seznam a hodnocení
Jak jsem příště otevřel sešit, došlo mi, že se v domě vyskytuje někdo hrozně důležitý. Do sešitu, kam se člověk zapsal, když uklidil, některý ze sousedů začal psát hodnocení odvedené práce. A dost nevybíravé.
Zrovna mě zkritizoval, že jsem neuklidil vůbec. Chodby jsou špinavé, jsou na nich kamínky, mopem jsme to nevzali vůbec… Co dodat. (Pro informaci v domě probíhá rekonstrukce a ve společných prostorách se pořád pohybují dělníci.)
Všechny obyvatele domu tato osoba ohodnotila jako uklízecí fušery. Chvíli trvalo, než jsme zjistili, kdo to píše, ale vlastně to nebylo těžké vyšetřování. V domě byl totiž jen jeden člověk, který uklidil „dokonale“.
Jak to řešíme?
Neřešíme. Úklid společných prostor jsme začali všichni sabotovat. Když je potřeba, někdo se najde, kdo uklidí, ale rozpis? Ať si ho strčí do patřičných míst…
Když jsem dotyčnou sousedku potkal a zeptal se, jestli si uvědomuje, že nás tam urážela a kvůli ní teď neuklízí nikdo, odpověděla, že nikdo ani neuklízel… Na to jsem jí řekl větu z titulku.
