Článek
Diktáty jsou už desítky let vlajkovou lodí špatných známek. Dětem způsobují stres a zhoršují jim průměr. Nepatřím k těm, co volají po jejich zrušením, ale chci, aby tento úkol všichni žáci dokázali splnit aspoň na dostatečnou.
Napadlo mě, že možná změna prostředí, slunce a čerstvý vzduch pomůže soustředění a jejich mozek sebedestruktivně nezapomene polovinu pravidel.
Samotná hodina
Po zvonění jsem donesl sešity a řekl třídě svůj plán. Všichni byli pro, tak jsme sbalili potřebné věci a šli před školu. Během deseti minut jsme seděli a začali s diktátem.
Připadalo mi, že plán funguje. Děti se usmívaly, ani náznak stresu. Bohužel se ale v půlce diktátu přihnal vítr, který pokračování znemožnil. Otáčel stránky, bylo mě hůř slyšet, proto jsme se vrátili do třídy a dopadli diktát tam.
Reakce na diktát pod stromy
Přestože si děti diktát poprvé v životě užily, po dvou týdnech si mě zavolal ředitel. Nebyly totiž samé jedničky, ale pár dvojek, nějaké trojky a čtyřky, a dokonce pětky. (Jako každý rok.)
„Pane kolego, chci se zeptat, jak jste psali diktát? Psali mi totiž znepokojení rodiče,“ řekl ředitel.
„Zkoušel jsem změnit prostředí, psali jsme před školou pod stromky,“ vysvětlil jsem svou vizi.
„No, právě si stěžovali rodiče, že se v takovém prostředí děti nemohly soustředit…“ - ředitel.
„No… Chápu, že se to některým rodičům mohlo nelíbit, ale v té části, kterou jsme psali venku, skoro nikdo neměl chybu, až v té části, kterou jsme dopisovali ve třídě, děti chybovaly. A výsledky byly podobné těm loňským. Vlastně tento diktát dopadl o něco líp v průměru na třídu než ten předchozí.“
Na to mi ředitel řekl, že se mám příště takových nápadů u diktátů a velkých písemných prací radši vyvarovat.
