Článek
Situace
Prodejna funguje jako menší otevřená buňka v nákupním centru, takže kolemjdoucí vidí, jestli se v ní už pohybuje prodavačka, nebo ne. Když někdo vidí obsluhu, čas od času se zeptá, jestli by ho neobsloužila, přestože do otevírací doby zbývá pár minut. Když přijde slušně, většinou se tak stane, nebo přijde vysvětlení, proč to teď ještě nejde.
Namyšlená egocentrická zákaznice
Bylo 8:30, takže do otevření zbývalo ještě půl hodiny. Prodavačka kontrolovala kasu, doplňovala zboží do vitríny. Vtom se přiřítila zadýchaná zákaznice a bez pozdravu velice nepříjemným tónem vyštěkla: „Mám tu objednávku,“ a cpala prodavačce lístek.
„Dobrý den,“ pozdravila prodavačka. „Ještě nemáme otevřeno, otevíráme až v devět.“
„MNĚ BYLO ŘEČENO, že si sem můžu dojít mezi osmou a devátou, tak jsem tady a vy mi to vydáte.“
„Je mi líto, ale nemám zkontrolované všechny peníze, nic vám vydat nemůžu, i kdybych chtěla.“
„Počkat, to mě jako neobsloužíte?“
„Obsloužím, ale až otevřeme.“
„To je mi teda přístup,“ zasyčela nepříjemná zákaznice, odstoupila od prodejny na vzdálenost metru a po celých dvacet minut prodavačku propichovala pohledem.
Konečně otevřela
Bylo 8:50, doba, kdy si prodavačka chodí koupit pití, než otevře, aby během směny neodpadla, ale protože žena, byť nepříjemná jako osina v zadku, čekala už dvacet minut, chtěla ji nejdřív obsloužit.
Vydala jí zboží. Žena si to nespokojeně převzala a zase vyštěkla: „Kartou.“
„Nemáte to hotově? Terminál byl potřeba restartovat, a ještě se načítá,“ vysvětlila slušně zákaznici.
„To už si děláte… Ale proč ne, čekám tu už půl hodiny, budu tu dál čekat jako … třeba hodinu. (Asi si domyslíte, jaké slovo řekla.)“
Než odešla, vzala si telefon na majitele prodejny, samozřejmě.
