Článek
Paní se na stará kolena rozhodla udělat řidičák. Nějakou dobu si odkládala a nakonec našetřila dost, aby se mohla přihlásit do autoškoly.
Teorií prošla v klidu. Zkoušela si testy, učila se a konzultovala s vlastními dětmi. Zbývaly jen jízdy, pro většinu ta příjemnější část.
Namyšlený instruktor
„No, možná byste měla zvážit automat,“ komentoval sotva třicetiletý instruktor hned, jakmile se paní nepodařilo napoprvé rozjet.
Nenechala se nahlodat, zkusila to znova a rozjela se.
„Oči na silnici!“ osolil ji znova instruktor, když se podívala při řazení na rychlosti.
„Ano, ano,“ odpověděla polekaně. Pak byl zase chvíli klid.
„To nemyslíte vážně, zničíte mi spojku v novém autě, mám ho dva měsíce,“ vyjel po ní znovu, když místo dvojky zařadila čtyřku.
„Pardon, ale jak se nesmím dívat…“ chtěla se bránit.
„Dobrý, tady zastavte,“ ukázal rukou. Protože jí ukázal až na poslední chvíli, nestihla zareagovat a on jí zašlápl brzdu.
„Dobrý, končíte,“ řekl. „Nepustím vás zpátky za volant, dokud si nezapamatujete rychlosti!“
Na to instruktor odvezl ženu domů.
Druhá jízda
Instruktor dostal ještě jednu šanci, ale vůbec nic nezachránil.
„Kvůli lidem jako vy vymysleli automat, udělejte si automat, manuál nikdy nezvládnete,“ začal komentovat namyšlený instruktor, hned jak se rozjeli.
„Ale já chci normální řidičák…“ bránila se šokovaně, doufala totiž, že druhá jízda bude lepší.
„Ženská vzdej to, ty se nikdy řídit nenaučíš!“ rozkřikl se agresivně.
Asi vám nemusím říkat, že ženě tato zkušenost stačila a nechala se přeřadit ke konkurenci.
