Článek
Po třech hodinách nepřetržité práce si prodavačka napůl stáhla roletu a nalepila si na ni lístek: pauza 10 minut.
Jakmile lístek umístila, všimla si, že se na ni dívá opodál stojící pan. Asi 50 let, vyšší, hubený. Během minuty stál u její vitríny a prohlížel si ji. Prodavačka už si stihla vytáhnout krabičku s obědem.
„Dobrý den!“ zaburácel. „Chtěl bych jednou tohle,“ ukázal prstem přes sklo.
„Omlouvám se, ale mám teď pauzu,“ odpověděla slušně prodavačka.
Pán se zamračil a ukazováček zapíchl do tabulky s otevírací dobou.
„Ta otevírací doba jako není vaše?!“ vyštěkl útočně.
„Je, ale hned vedle máte lísteček, že mám deset minut pauzu,“ snažila se pokračovat s klidem prodavačka.
„A co já s tím? Co mám teď jako dělat?“ burácel dál pán a divoce u toho mával rukama.
„Buď si můžete počkat, nebo jít domů,“ odpověděla.
Na to se nespokojený pán sebral a šel pryč. Nebylo to ale na dlouho.
Asi za pět minut se k vitríně postavila starší paní a prohlížela si zboží. Než ale stihla prodavačku pozdravit, přistoupil k ní onen nespokojený zákazník a teatrálně spustil: „Tak jsi slepá, to nevidíš, že tu mají… PAUZU!“ Pak celý rudý v obličeji odešel a byl pryč.
