Článek
Anketa
Před pár dny jsem si při procházce všiml do silnice trčícího popelářského vozu. Auto blikalo a nešlo zcela poznat, jestli se chystá vyjet. Ulicí zrovna projížděl postarší pán, kterého to asi znejistilo, a proto zastavil kus od auta, byť na jeho straně vozovky nebyla žádná překážka a klidně mohl projet. To je ale má domněnka, faktem je jen to, že zastavil a tím se za ním utvořila „kolona“ tří aut. Prvním autem bylo Audi, které s troubením nečekalo ani tři vteřiny. Hned se přidali i další, tak starší pán radši pokračoval v jízdě a opatrně projel. Možná si říkáte, to je vše? Doufal jsem v krev, pot a slzy. Bohužel se dočkáte aspoň jednoho ze jmenovaných. Audi totiž předjelo „brzdu“ provozu přes plnou čáru a vycenilo zuby. Místo toho, aby pokračovalo v cestě, řidič tohoto drahého vozu dupl na brzdu a zastavil uprostřed silnice, přitom zablokoval OBA pruhy. Zde už jsem tušil, že se něco semele a šel jsem blíž. Z Audi vystoupil stěží čtyřicetiletý holohlavý muž, který dával upnutým značkovým tričkem na odiv svou vypracovanou muskulaturu. Šel k druhému řidiči a začal ho gesty i vulgárními slovy vyzývat, aby si to s ním šel vyřídit. Protože byl druhým mužem starší pán, dost vyděšený, vložil jsem se do toho. Na má slova: Neřvi na něj! Reagoval: *Vnější ženský pohlavní orgáne!*(Vulgarismus) *Nepleť*(Nahrazen vulgarismus značící vyměšování) se do toho. Na to jsem pevným hlasem řekl: Komu říkáš *Vnější ženský pohlavní orgáne!* a získal jeho stoprocentní pozornost. Tady už mi došlo, že si z procházky nepřinesu dobrou náladu, ale spíš zlomený nos…
Samotná konfrontace ale byla spíš vtipná. Svalovec (musím uznat na výšku o kus menší než já) se ke mně rozešel a já jen čekal, kdy mi zkusí jednu vpálit. Vypadal na to. Snažil jsem se být v klidu, abych byl připravený na to, co přijde. Nic nepřišlo. Nevím proč, ale během přibližování si to asi rozmyslel. Zůstal stát dva metry ode mě. Bylo to proto, že jsem byl klidný, že jsem neustoupil ani o krok, nebo s tím souvisel náš výškový rozdíl hrající v můj prospěch? Kdo ví. Následně jsem řekl několik chytrých věcí, čímž jsem deeskalizoval situaci a agresor si sedl zpět do vozu ke své „asi ženě“.
Proč ale k dané situaci došlo? Pokud by řidič Audi rychle spěchal a byla to otázka života a smrti, troubení by dávalo smysl. Možná spěchala i ta další auta, která se k troubení přidala. Dává to smysl, každé auto určitě vezlo rodící ženu nebo krvácející dítě. Pak mi ale nehraje, proč žádné z těch aut nezačalo troubit na hrdinu v Audi? Zdržel je všechny o dobrých pět minut – nikdo neřekl ani popel. Nikdo nevystoupil, ani nestáhl okno. Byl jsem jediný, kdo něco udělal.
Počkej, počkej… Autore! Slíbil jsi nám buď krev, pot nebo aspoň slzy! Kde jsou?
Nebyla krev, protože si to hrdinný válečník v autě za pár míčů rozmyslel. Nebyl pot, protože foukal vítr a já se nepotil. Nebyly slzy, protože byla jen jedna, kterou jsem uronil po návratu domů. Uvědomil jsem si totiž, že těchto situací je milion denně a většinou se do nich nikdo nezapojí. Jistota, se kterou drsňák z Audi vystoupil a suverénně kráčel k druhému řidiči, naznačuje, že to neuděl poprvé, ani podruhé a ani potřetí…
Také se obávám, že to bylo právě poprvé, kdy někdo z přihlížejících reagoval na jeho neomluvitelné chování. Deus vult.
