Článek
Cílem tohoto komentáře však není strašit tím, s čím vším se budeme muset v budoucnosti vypořádat, ale vyzdvihnout potřebu české účasti v globálních aliancích a vzájemných partnerstvích.
Je třeba, abychom hledali partnery a spojence, kteří sdílí stejné hodnoty a jsou ochotni za ně bojovat a společně je chránit. Evropa musí hrát v tomto úsilí mnohem významnější roli, než tomu tak doposud je. Domnívám se, že jednou z důležitých a naprosto klíčových iniciativ je například hledání nových partnerů v Indopacifiku, protože je nezbytné stále se snažit o diverzifikaci dostupných zdrojů a podporovat ekonomickou diplomacii i v rámci tohoto regionu. Dnes sice otevřeně čelíme Rusku, ale je třeba být připraven i na to čelit Číně. Mimo náš zájem by také neměl zůstat celý region Afriky, protože jednoznačně není v evropském zájmu, aby na africkém území sílil vliv nedemokratických a nepřátelských zemí.
Myšlenka, že pouhé prohlubování obchodu a vzájemné ekonomické závislosti povede nutně k vyšší bezpečnosti, je iluzorní. Opak je pravdou. Zvýší se riziko vydírání ze strany režimů, které nesdílí stejné hodnoty, díky čemuž budeme zranitelnější.
Události minulých let několikrát odhalily naši nepřipravenost a slabiny, zejména pak nedostatečnou flexibilitu a neochotu uplatňovat „tvrdou“ mocenskou politiku.
Jsem toho názoru, že naše zájmy ochráníme mnohem lépe, když budeme více prohlubovat partnerství se zeměmi, které sdílí stejné demokratické hodnoty a budeme uplatňovat naši ekonomickou sílu případech, kdy bude zapotřebí, a ne ji bezmyšlenkovitě vystavovat riziku závislosti a vydírání nedemokratických režimů.
