Já mám všechno rád. Petr navzdory znevýhodnění žije krásný život v chráněném bytě Společnosti DUHA

Pan Petr je dobře naladěn. Přebírá ode mě svůj první symbolický narozeninový dárek. „Já si ty jahody dám do lednice, ať se mi nezkazí,“ glosuje s úsměvem. V jeho společnosti se cítíte dobře, je to pohodář a laskavý člověk. V podobném duchu o něm mluví všichni z DUHY.

Společnost DUHA je v životě pana Petra velice důležitá. Poskytuje mu podporu v oblastech, na kterých se společně domluví. Petr spolurozhoduje o nastavení spolupráce s asistenty, na všem se domlouvají. Využívá dvě služby - Chráněné bydlení a Centrum denních služeb. Vše se krásně doplňuje a umožňuje mu žít pestrý život. Nyní samozřejmě s ohledem na jeho krásný věk.

Přijímám pozvání do Petrova pokoje, který je malý, ale útulný. Pan Petr potvrzuje, že tady má všechno, co ke svému životu potřebuje a co má rád. Na stěnách jsou fotografie rodiny. „To jsem já, to mi byl rok. Tady nejsem, tohle je můj bratr a tatínek a maminka,“ ukazuje postupně na fotky.

Přestože se setkáváme pozdě odpoledne, a pan Petr má za sebou den strávený v Centru denních služeb Společnosti DUHA (dále CDS) i návštěvu lékaře, kam ho doprovodila asistentka, je pan Petr ještě plný energie. Ptám se, co rád dělá? Ukazuje mi na stole rozložený sešit, ve kterém má rozmalovanou mandalu. Pečlivost a preciznost, smysl pro pořádek, to jsou Petrovy vlastnosti a je to vidět i v řadě vybarvených relaxačních obrázků. Přetažené obrysy ve tvarech mandal tady nenajdete. Vše jemnými a přesnými tahy vybarvené. Obdivuhodné. „Já maluju rád mandaly,“ listuje sešitem a otevírá šuplík plný nepokreslených sešitů, které čekají na svoji chvíli.

Co mu ještě dělá radost a co ho baví? „Já mám všechno rád,“ odpovídá Petr. Prozrazuje, že rád skládá papírové modely a úplnou novinkou jsou stavby z Lega. Nový koníček, který ho oslovil nedávno a prý ho to hodně baví.

„Teď budu číst tuhle knížku,“ vybírá ze zaplněné knihovny svazek, na který se teď chystá. „Já čtu večer při kafíčku. Uvařím si kafe a pak čtu.“

Pan Petr se narodil v červnu 1945, jak on sám nikdy nezapomene zmínit „po válce,“ tuto informaci mám z krátkého textu, který s Petrem v roce 2020 sepsala tehdejší osobní asistentka. Mapuje důležité okamžiky jeho života, na které si sám vzpomněl. „Osobní příběh pana Petra“ bude sloužit v budoucnosti ke společnému vzpomínání a připomínání hezkých i důležitých chvil v jeho životě. Díky tomu se dozvídám také, že se vyučil zahradníkem v učňovské škole na Výtoni, pracoval pak v zahradnictví i to, že rád navštěvoval promenádní koncerty na nádvoří Pražského hradu, chodil do kina Radost na Břevnově i do Národního a Tylova divadla. Důležité střípky života to jsou. Do DUHY vstoupil jako zralý muž v 55 ti letech. Začal využívat službu Chráněné bydlení a Centrum denních služeb.

Kdysi pan Petr hrával na harmoniku, dneska už prý leží jen na skříni, ale před dvěma roky Petr harmoniku oprášil a zahrál nám během natáčení dokumentu o Společnosti DUHA. Hudební talent se vine jeho rodinou. „Můj starší bratr hrál na kytaru s Matuškou,“ vzpomíná Petr. A potvrzuje svoji lásku k hudbě, když mi ukazuje svoji sbírku gramofonových desek. V šuplíku má malé desky a pečlivě srovnaná LP na skříni za dveřmi vedle gramofonu. Beru do ruky jedno LP po druhém a Petr mi podle obalů jmenuje názvy desek a interprety, samé krásné písně a vzpomínky na mládí. Prý je už teď tolik neposlouchá, „já to už všechno znám“.

Ale byly doby, kdy nevynechal žádnou kulturní událost, na kterou měl možnost jít sám nebo s asistenty. V mládí navštěvoval i taneční. A vždycky dbal na to, aby byl na tyto události patřičně oblečen. V obleku je opravdu elegán.

Pan Petr má rád pravidelný rytmus dne, svoji ranní samostatnou cestu do blízkého Centra denních služeb (dále CDS). „Dnes jsme společně dělali salát, každý něco krájel a bylo to fajn,“ vzpomíná na aktivitu dnešního dne. „A máme kapelu, každý úterý, já hraju na bubínek.“ S CDS chodí i do přírody a galerií. Je to pro něj místo společenského vyžití. CDS je připraveno i pro klienty, kteří dosáhnou seniorského věku. Pan Petr rád chodí do místnosti Pohoda, která má i pohodlné místo, kde si klienti mohou odpočinout. Ve čtvrtek chodí do čtenářského klubu.

„Petra znám teprve rok a půl, tedy seznámila jsem se s ním už v seniorském věku, přesto jsem stihla poznat, jak skvělý je člověk. Zapojuje se do tvořivých činností, hraje deskové hry a nezalekne se ani každodenního protažení těla. Nebojí se vést porady, ani říct svůj názor. Nejvíce nás překvapil, jak tvrdě pracoval na Pastvině, kde naši klienti pomáhají starat se o zvířata. Petr je plný elánu, jaký bych přála každému v tomto věku,“ popisuje Petra Romana Macková, vedoucí CDS.

Z CDS odpoledne odchází s asistentkou do chráněného bytu a společně plánují, co je potřeba.

Během našeho rozhovoru zazvoní domovní zvonek. Petr hbitě vyskočí a zjišťuje, kdo je u dveří. Zdá se, že tohle je Petrova starost. Hned mi hlásí, že přišel domů další spolubydlící, Jakub.

Tuhle domácnost tvoří tři muži. Každý má svůj pokoj, ale sdílí společnou kuchyň s obývákem a koupelnu. A tak se ptám, jak se dělí o povinnosti s nádobím a prádlem. „Pere pračka, meje nám myčka,“ usmívá se šibalsky Petr. Ale mně je jasné, že se účastní společné práce, společně vaří, chodí s asistenty na nákupy. Petrovou povinností byl donedávna i tříděný odpad a rád vítá v bytě návštěvy jako první u dveří, což jsem dnes mohla zažít.

Důležitou součástí Petrova života je i cvičení. Pan Petr má 2 karimatky a ukazuje mi i sešit, kde jsou fotografie cviků, které společně cvičí s asistenty pro podporu svého zdraví. S CDS chodí pravidelně plavat. Udržuje se v kondici, co to jde.

A jeho přístup ke sportu popisuje i ředitelka DUHY Michaela Chromá. Její vzpomínky jsou z doby, kdy byla vedoucí CDS. „Asi dva roky jsem s klienty chodila na plavání a Petr měl své jasné motto: ‚Nejdřív sedm bazénů, a pak teprve odpočinek.‘ A musím říct, že si nepamatuji, že by někdy vynechal.“ A ještě doplňuje svoji vzpomínku: „Vždycky na mě působil jako velmi zodpovědný a poctivý člověk, který bere své povinnosti opravdu vážně. To je pro něj v životě velká hodnota. V CDS se staral o to, aby bylo společné prostředí vždy upravené – po programu pečlivě utíral stoly a rovnal židle.“

Samostatnost, soběstačnost v péči o domácnost, dobrá kondice, pravidelné cvičení a možnost společenského vyžití je pro Petra nade vše. Na udržení všeho, co měl pan Petr rád po celý život teď intenzivně spolupracuje celý tým Chráněného bydlení.

Nechme ještě jednou zavzpomínat ředitelku DUHY Michaelu Chromou: „Záleží mu na svém vzhledu – působí upraveně, stylově a s citem pro detail. Nebojí se obléknout do saka, když to situace vyžaduje. Petr je společenský typ – má rád lidi. Je rád součástí jakéhokoliv dění. V rámci programu CDS se aktivně účastnil kulturních akcí, ale i cvičení v posilovně, věk pro něj není žádnou překážkou. Každý životní příběh našich klientů je pro mě důležitý. Jsem moc ráda, že Petr právě ten svůj prožívá v DUZE, a že díky individuálnímu přístupu má možnost růst a rozvíjet se svým vlastním tempem.“

„V posledních letech již s panem Petrem pracujeme na tom, aby si zvykal na větší míru podpory, protože on si opravu vždycky zakládal na své samostatnosti a soběstačnosti. Proto je teď pro něj velmi nesnadné přejít do režimu, kdy potřebuje od okolí více pomoci a nestačí již fyzicky na dlouhé procházky. Pracujeme na tom s celým týmem, jednotně se domlouváme na postupech, aby ten přechod do větší pomoci byl pozvolný a pan Petr ho přijal za své a nebyl to pro něj stres. I přes svůj pokročilejší věk je Petr pořád usměvavý, myslí velmi mladý, plný elánu a chuti do života,“ popisuje aktuální život pana Petra Kateřina Rozkopalová, vedoucí služby Chráněné bydlení.

Pana Petra čekají oslavy. Gratulovat mu budou i z Městské části, potká se na oslavě v kavárně s klienty i asistenty, gratulovat se bude v CDS i Chráněném bydlení.

Před odchodem prosím ještě všechny tři pány, kteří sdílejí chráněný byt o společnou fotografii. Pan Petr je všechny svolává z jejich pokojů, úplně pookřeje a na akci focení se těší. Sympatická parta mužů je vyfocena a Jakubovi kladu před odchodem otázku, co by Petrovi k osmdesátinám přál. A Jakub, nezklamal, jeho přání je krásné, poetické: „My dobře víme, že nad zlato a bohatství je láska a moudrost. A že Petr je jediný člověk, který ji vidí tady na světě. Mnoho štěstí, milý Petře, děkuji Ti. Hlavně, ať jsi ještě tady dlouho naživu.“

A s gratulacemi se připojuje celá DUHA… všichni mu přejí zejména to, aby si udržel pevné zdraví a dobrou náladu, klid a pohodu, které okolo sebe v DUZE tento sympatický pán šíří. K jeho pověstnému klidu přispívá možná i to, že denně vybarví několik mandal. Takže hodně vymalovaných mandal přejeme!

Děkuji Petrovi, že nám dovolil nahlédnout do svého soukromí, děkuji i pracovníkům DUHY, kteří zavzpomínali na to, jak Petra v uplynulých 25 letech poznali. Bylo mi ctí tohoto milého muže poznat a představit vám ho. O Společnosti DUHA a její podpoře dospělých lidí s mentálním znevýhodněním najdete vše na jejím webu. Dávají šanci těmto lidem žít co nejsamostatnějším životem, i Vy tuto cestu můžete podpořit svým darem a zájmem.

Margita Losová
manažerka rozvoje organizace a PR, péče o dárce ve Společnosti DUHA