Článek
DUHA je partnerem dospělých lidí s mentálním znevýhodněním na jejich životní cestě už 32 let. Dělá svoji práci poctivě a stále hledá cesty, jak být svým klientům co nejlepší oporou. Misí DUHY je, být podporou těmto lidem od jejich mládí až do seniorského věku. Do Společnosti DUHA teď můžete nahlédnout prostřednictvím videa „To jsme my, Společnost DUHA“. Věříme, že takřka umělecky laděné video vás lehce přenese na chvíli do Chráněného bydlení, Centra denních služeb nebo s terénní službou Podpora samostatného bydlení navštívíte byt klientky.
Teď je ta pravá chvíle naladit se na čtyřminutové video a přesvědčit se, že i dospělí lidé s mentálním znevýhodněním mohou s adekvátní podporou žít samostatným životem. Stejně jako my.
Zajímá-li vás, jak video, do kterého jsme se snažili vměstnat pocit z DUHY, tak pokračujte ve čtení a přečtěte si rozhovor s mladými tvůrci, které jsme k tvorbě přizvali.
Krátce jsem vyzpovídala mladé tvůrce – Julii Holou a Štěpána Havlína, oba studenty Střední průmyslové školy sdělovací techniky v Panské ulici. Julie se chopila režisérské úlohy a zároveň nepustila z ruky fotoaparát a vše zachytila i ve fotografii. Štěpán stál za kamerou. Pro mě osobně bylo moc hezké spolupracovat na projektu pro DUHU s mladými lidmi. Věřila jsem, že do projektu vnesou jiný pohled. Moje očekávání se naplnila a jsem moc vděčná, že video je už na světě. Zajímalo mě především, i tyto dva mladé začínající umělce a studenty tato spolupráce obohatila.
Jak jste se cítili nebo co první vás napadlo, když jste slyšeli moje zadání, udělat krátké, spíše pocitové video o službách pro dospělé lidi s mentálním znevýhodněním?
Julie: Už od začátku jsem měla pocit, že video by mělo být hlavně o lidech, o klientech DUHY. Chtěla jsem se stát pozorovatelem a zaznamenávat emoce klientů. Převážně jsem přemýšlela nad detailními záběry, ale zároveň i na jejich propojování, abychom se o videu mohli bavit i jako o malé kinematické sféře.
A ty Štěpáne? Ty jsi nabídku ke spolupráci dostal už od Julie. Jaké byly Tvoje první dojmy z nabídky na spolupráci s neziskovou organizací? A překvapilo Tě něco při realizaci?
Štěpán: Ze zadání mi bylo jasné, že budeme točit především, jak asistenti pomáhají dospělým lidem s mentálním znevýhodněním. Postupně jsem se vlastně seznamoval s tím, v jakých oblastech je podporujete, v bydlení i denních aktivitách. Překvapilo mě mile, jakým způsobem byli klienti ochotní spolupracovat, nechali nás vstoupit do jejich prostředí a nebáli se před kamerou. A i vztah mezi klienty a asistenty se mi líbil, mají ho přátelský a zároveň profesionální. Pak mě určitě překvapila ta vzájemná symbióza klientů v chráněných bytech, to je sympatické, to vzájemné spolužití.
Navštívili jsme všechny tři služby. Vstoupili jsme do několika chráněných bytů, obou Center denních služeb a do dvou bytů klientů Podpory samostatného bydlení. To vše jsme museli z organizačních důvodů zvládnout v několika dnech. Nechtěla jsem vás ochudit o školu a zároveň jsme co nejméně chtěli narušit běžný chod služeb. Bylo natáčení pro vás náročné a bavilo vás? Naučili jste se něco nového?
Štěpán: Bavilo, rozhodně. Vždycky jsem sice domů přišel poměrně vyčerpaný, ale na další den jsem se vždycky těšil. Bylo to poměrně komfortní v tom, že jsem nemusel řešit organizační věci, ale soustředil jsem se na tu činnost, která mě baví a která mi jde. Nikdy jsem nespolupracoval na natáčení s lidmi s mentálním znevýhodněním, takže ta spolupráce a komunikace v rámci natáčení s nimi pro mě byla nová. Jinak s Julií to byla sehraná spolupráce, oba jsme se na tom podíleli a snažili jsme se, aby výsledek byl co nejlepší.
A ty, Julie? Setkala ses někdy dříve s podobným tématem? Třeba v rámci školy?
Julie: Kdybych nebyla v užším kontaktu s tvou rodinou, myslím, že bych k tématu měla daleko. Ve svém každodenním životě jsem se s tématem nesetkávala, ani okolo mě nebylo moc lidí, kteří by měli snahu podobná témata pro ostatní přiblížit a normalizovat.
Bylo pro tebe těžké toto téma uchopit? Nebo naopak hned začaly přicházet nápady?
Zpracování tématu mě oslovilo hned ze začátku. Byla to pro mě možnost se rozvíjet, a tak jsem to i brala. Námět a podoba videa ke mně přišly velmi rychle. Na detailech a maličkostech jsem se i zasekávala a přemýšlela, jak co udělat, aby finální produkt fungoval.
Co se ti na celém natáčení nejvíc líbilo? Překvapilo tě něco?
Ze začátku jsem byla nervózní, ale klienti i zaměstnanci jsou sympatičtí a milí lidé. Líbilo se mi, že i jako někdo cizí, jsem zapadla bez problému.
Odnášíš si z toho něco hezkého?
Ano. Nemůžu říct, že bych si z naší spolupráce odnesla něco, co by hezké nebylo. Poznala jsem nové prostředí, pochopila jsem další lidské povahy a mohla jsem se naučit věci, ke kterým bych se jen tak nedostala.
Práce vás obou byla dobrovolná, věnovali jste projektu hodně svého volného času. Dává vám smysl podpora neziskového sektoru a byla to vaše první spolupráce tohoto druhu?
Štěpán: Já jsem už jeden videoklip pro charitativní bazar Vem ber dělal, ale určitě to byla premiéra ve spolupráci s lidmi s mentálním znevýhodněním. Je to určitě super, mít možnost takto vás podpořit.
Julie: Podpora neziskového sektoru mi přijde důležitá. Jako student jsem ráda, že jsem mohla pomoci tímto způsobem, když ne finančně. Protože, jak jsme se bavili při realizaci videa, a čím se řídí i sama DUHA, jsou to lidi stejně jako my. Jsem vděčná, že jsem mohla pomoci.
A jsi s výsledkem spokojená? Můžeš vyslovit nějaké přání na cestu pro toto nové propagační video? Mně tedy přijde že se nám povedl takový malý umělecký kousek…
Myslím, že pro každého autora je těžké, být se svým dílem spokojený. Proto jen řeknu, že nejsem nespokojená. Přála bych si, aby video naplnilo svůj účel, dostalo se mezi společnost a našlo dárce, kteří budou pomáhat dál.
Štěpáne, ještě jsem si vzpomněla, jak jsi krásně reagoval na návštěvu v bytě našeho klienta Jirky, který je nesmírně aktivní, ale zároveň žije tak trochu ve svém chaosu.
Ano, vzpomínám si na to jasně. On je hrozně energický a poměrně nespoutaný a já mám pro určitý typ chaosu pochopení. A to rozestavění věcí bytě mi přišlo ok. Přijde mi, že to naprosto perfektně vyjadřuje tu svobodu. Tu, kterou Společnost DUHA klientům dává. Je to i v titulcích, že chcete, aby žili stejně jako my. Svobodně. To se mi líbí.
A video, které nás bude, věříme, provázet další roky, jsme obohatili krásnou hudbou. Chtěli jsme, aby hudba obraz adekvátně doplnila. S výběrem nám pomohl hudební dramaturg Martin Rudovský. A tak ještě závěrečná otázka pro něj.
Martine, i výběru hudby jsme věnovali hodně času. Mezi hudebními klenoty si vybral Bachovu hudbu. V krásné interpretaci Jiřího Bárty zní Bachova suita pro violoncello č. 3. Milovníci hudby to jistě ocení. Ty jsi, Martine, s videem také strávil hodně času. Tak než jej „pošleme do světa“, řekl bys mi, čím oslovilo toto video, na kterém se podíleli mladí, začínající umělci tebe? A co bys mu popřál na cestu? Nevadí ti doufám, že z tebe udělám takového kmotra nového videa Společnosti DUHA?
Video je pro mě zejména oslavou lidské důstojnosti. Připomenutím, že je třeba ji hledat všude, a pak ji i najdeme. I při věšení prádla, při zametání, při pouštění vláčků, při nakupování… Proto jsem hned myslel na Bachovu hudbu, která umí všednodennost povýšit na zázračné momenty. Při sledování videa jsem také myslel na Hrabalovy Perličky na dně; kolik tajemství a jedinečnosti v sobě ukrývají lidské životy! Čímž se dostávám k „přání na cestu“, které samozřejmě vychází z řečeného: ať toto video má sílu přesvědčovat tím, jak ukazuje, že žádný život není obyčejný, že o každý život se máme zajímat a pokud můžeme, pak máme i pomáhat.
Ano, role kmotra se ujmu tuze rád! Kmotr pomáhá v prvních momentech života, a to jsem pomáhal. Je také připraven být nápomocný, když bude v budoucnu opět přivolán – a to jsem také…
Děkuji všem za rozhovor.
A za celou Společnost DUHA děkuji za spolupráci na videu Julii Holé, Štěpánu Havlínovi, za výběr hudby a první krásné přání na cestu videa Martinovi Rudovskému.
Děkujeme Supraphonu a.s. a Jiřímu Bártovi za svolení k užití nahrávky.
Děkujeme také všem asistentům i klientům ve videu, kteří nás vpustili do svého světa.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
