Článek
Tvůrci ze Slovenska - Ján Bihári a Vladimír Putík spolu s vládní zmocněnkyni pro romské záležitosti - Lucii Fukovou.
Těmito slovy zahájil historicky první Mezinárodní festival romského filmu v Praze (IROFF) ředitel festivalu a hlavní pořadatelské organizace -Identity Prague, Peter Ščuka.
Na festivalu byly představeny snímky romských tvůrců z Francie, Slovenska, Rumunska, Česka i Severní Makedonie. Mezinárodní význam akce podtrhla spolupráce Slovenského a Francouzského institutu v Praze a také Divadla Apollo, kde romští tvůrci své filmy uvedli od 19. do 21. září 2025. Záštitu nad festivalem převzala vládní zmocněnkyně pro romské záležitosti v ČR Lucie Fuková, která vznik festivalu podpořila s velkým nadšením.
Mottem prvního ročníku festivalu bylo:
„Film je svoboda bez hranic.“
Lidi, a zejména v dnešní době, rozdělují tisíce různých názorů a přesvědčení. To, co nás však naštěstí stále ještě dokáže alespoň na chvíli spojit, je umění. Je to univerzální řeč emocí, vyprávění a poselství. Umění je záchranným mostem, který nás dokáže propojit a díky němuž si často lépe porozumíme. Je nejschůdnější cestou k porozumění a ochotě si navzájem naslouchat. Eliminuje třecí plochy společnosti.
A právě to bylo cílem letošních romských tvůrců – propojit dva světy. Svět Romů a široké veřejnosti. Ukázat romskou duši a kulturu tak, jak ji vidí, žijí a vnímají samotní Romové svýma očima.
Jak pro Media.cz uvedl Ján Bihári, jeden z tvůrců snímku ze Slovenska, nastal čas, aby příběhy ne jen Romů, vyprávěli také samotní romští filmaři. Protože i Romové dokážou natočit kvalitní a hodnotný film a dokument.
„Jsem přesvědčená, že film může bojovat proti anticikanismu. Není to jen kulturní, ale i sociální zážitek. Přeji vám, aby se festival dostal na kulturní mapu Evropy,“ řekla vládní zmocněnkyně Lucie Fuková.
Sen o Cannes
a Karlových Varech
Podle Petra Šťuky je cílem festivalu poskytnout prostor romským režisérům, producentům a hercům, jejichž tvorba dosud zůstávala na okraji zájmu. Vyjádřil rovněž přání, aby se filmy romských tvůrců jednou objevily i na filmovém festivalu v Karlových Varech, či Cannes, kde se sice občas promítají snímky o Romech, ale jen málokdy přímo od romských tvůrců. Podle něj je velká škoda, že romští režiséři, herci i producenti zůstávají pro svět neviditelní, přestože mají společnosti co nabídnout.
Právě proto, jak Šťuka dále uvedl, je dalším důležitým cílem festivalu rozšířit ve většinové společnosti povědomí o Romech nejen jako o etniku, ale také jako o režisérech, tvůrcích filmů a dokumentů. Zároveň tak chce inspirovat Romy samotné, aby začali tyto profese studovat.
Návštěvníci festivalu mohli zhlédnout velmi kvalitní snímky s hlubokou výpovědní hodnotou. Film z Francie - Gadjo Dilo režiséra Tonyho Gatlifa vypráví příběh mladého Francouze, který hledá zpěvačku Noru Lucu a postupně se ponoří do života romské komunity.
Romští tvůrci ze Slovenska představili rovněž působivý dokument Kamil Polakovič – Král romských písní. „Když měl v dubnu premiéru v Trnavě, hned jsem věděl, že ho chci promítat i v Praze,“ říká Ščuka. Film sleduje život legendárního zpěváka, který inspiroval generace romských hudebníků. Představuje průřez jeho životem a tvorbou – od začátků hudební cesty až po jeho úmrtí. V dokumentu na něj vzpomíná mnoho romských hudebníků, kteří ho osobně znali a hráli s ním.
Za Českou republiku byly uvedeny dva dokumentární filmy, na nichž se podílel Emil Ščuka – Pojď a poslouchej, portrét houslisty Jožky Feča, a Amaro Drom – Naše cesta, raný snímek Viliama Poltikoviče z roku 1984, který se stal jedním z prvních dokumentů o romské kultuře v Česku.
Festival uzavřel dokument Makedonie - Nebe, kolo, země režiséra Zorana Dimova.
„Je to odvážný dokument, který otevírá nový pohled na dějiny Romů. Natáčel se ve více než 15 zemích a vznikl díky týmu profesionálů, kteří na počátku 90. let založili první romskou televizi v Severní Makedonii a od té doby stojí v čele boje za práva Romů,“ vysvětlil Ščuka.
