Článek
Otec mě naučil házet nožem a sekerou, taky udělat třísky a rozdělat oheň na sněhu a střílet ze vzduchovky. Taky mě přihlásil na judo. Netrval na tom, abych jako holčička nosila šatičky a neumazala si ručičky. Možná se tyto dovednosti zdají jaksi málo užitečné, na druhou stranu, daly mi dost sebevědomí do budoucího života. Jen tak někdo se mnou nevymete.
Maminka mě nenaučila vařit. Prý na to mám času dost. Měla pravdu, když přišel čas, naučila jsem se to sama. Celkem obstojně. Především mě naučila vzít věci do vlastních rukou, nějak si poradit a hlavně nefňukat. Na tom se dá stavět, ne vždy je po ruce někdo ochotný pomocí. „Nepanikař a dělej, ono to nějak půjde“.
Maminka mě naučila mimo jiné jít si za svým, pokud to považuji za správné. Také to, že nezáleží na tom, co si o mně myslí okolí. Taky mě naučila trochu škodolibosti. Svého času se sousedky předháněly, která bude mít dřív pověšené prádlo. Maminka si ráda přispala, ale v noci byla velmi živá, takže věšela prádlo o půlnoci. Vždy vyhrála.
Babička mě naučila roztopit ve sporáku na dřevo. Taky, že pár šišek na roztopení je fajn, když dojdou třísky a že buchty z téhle trouby chutnají, jako žádné jiné. Jeden mám doma. Trochu středověk? Možná, ale když vypnou elektřinu, nejen že si člověk uvaří kafe, ale i kompletní oběd a ještě se zahřeje.
Babičky mě učily pečovat o zvířata. Chov zvířat na maso jsem tedy nezvládla, ale pár slepic a domácí vajíčka jsou fajn. Pes a kočky žili u domu, nikdy v posteli. Pečovalo se o ně, nesmělo se jim ubližovat a pes nežil uvázaný na řetězu. Naopak, děda s ním chodil na své důstojné vycházky. Já mám psiska v posteli a místo králíků morčata. Baví mě je pozorovat.
Prarodiče z matčiny strany byli věřící. Nenutili mě k víře ani k chození do kostela, přesto jsem je ráda doprovázela na mši. Naučilo mě to respektu a také vnímat duchovno. Tedy to, že existuje něco víc, než pouhé materiální statky.
Spoustu věcí mě naučili nevědomky, dost zapeklitých situací vznikalo tím, že něčeho byl nedostatek, nebo to nebylo vůbec. Museli si s tím poradit, improvizovat, nebo si to vyrobit. Čas od času se vyplatí se zamyslet nad tím, jak by si poradili oni. Mimo jiné to ušetří dost peněz.
Ne, nežiju podle svých předků. Dost věcí mě naučit ani nemohli. Stále je však dost věcí, které je dobré umět a znát pro případ nouze.
Nebaví mě pěstovat zeleninu a brambory, ale kdyby na to přišlo, budu to umět. Ten pocit, že si případně poradím, je pro mě důležitý.
Zvláště v době dnešních politických a ekonomických zvratů a obratů je dobré umět si poradit i v nouzi. Taky mě naučili, že je zbytečné rozčilovat se nad politickou situací. „Tolik prezidentů jsme přežili a jsme tu pořád. Kde jsou oni?“ Byli to lidé, kteří přežili válku, bídu i komunisty. Často mi jejich moudra, bezděčně předávaná jejich životem, pomohla v těžkých situacích.
