Článek
První, co nás napadne, je šetřit energiemi. To je však položka, kterou nemá jednotlivec tak úplně v rukou. Šetříte tím, že zhasínáte, kudy chodíte? V době různých typů úsporných žárovek to asi nemá valný význam. Stejně tak vytahování nabíječek že zásuvek, což byla, při spotřebě nenabíjející se nabíječky lehce mimózní, o to oblíbenější rada v době energetické krize.
Jednu dobu jsem učinila pokus, jak ušetřit za elektřinu, kterou „sežere“ bojler a že to je opravdu žrout. Takto ohřátou vodu jsme používali jen na mytí, na všechno ostatní jsem si ohřívala vodu na sporáku na dřevo. Tedy na mytí nádobí, podlah, ruční praní menšího prádla atd. Úspora peněz byla mizivá, dřina veliká a zbytečná. Bylo to naprosto demotivující.
Ze všeho nejvíc se plýtvá potravinami. Výroba potravin je ekologicky náročná od zemědělské výroby, až po výrobu hotových produktů, které pak kupujeme v obchodech. Nezanedbatelná položka je i výroba obalových materiálů a obalů samotných. Tady už se každý ušetřený kousek jídla a obalů projeví, pokud to udělá každý. Nebo alespoň skoro každý.
Pokud rádi, nebo z nutnosti děláte zásoby, zásobuje se ve větší míře trvanlivými potravinami a uchovávejte je pečlivě uzavřené, obzvlášť do mouky se rádi pustí moli. Čerstvých potravin kupujte jen tolik, kolik spotřebujete. Nenechte se nalákat akcemi, kdy zbytečně koupíte víc, než skutečně spotřebujete, to jste vyhodili peníze do kanálu. Nebo spíše přispěli na blahobytný život majitelům supermarketu.
V zimě nekupujte, nebo jen v minimální míře, mimosezónní ovoce a zeleninu. Nevím, jak vy, ale já chuť „zimních jahod“ opravdu neocením.
Další otázkou je, jestli je opravdu tolik kulinářských znalců, kteří ocení argentinské hovězí, aby se muselo prodávat v supermarketu. Způsob chovu, ani doprava této lahůdky není pro planetu to nejlepší, co bychom pro ni mohli udělat. Když už hovězí, tak od českých krav, pasoucích se na českých loukách.
Stejně tak jablka, pokud bude spotřebitel preferovat ta česká, možná docílíme toho, že nebude třeba kácet české sady a s nimi likvidovat životní prostředí hmyzu a ptactva. V tomto kontextu je potom poptávka po hmyzích hotelích, často dovážených z Číny, poněkud trapná.
Což takhle podpořit české zemědělce v tom, aby své produkty mohli nabízet přímo, bez prostředníka a ve vlastních prostorách? To je spíše otázka politická, tak co politici na to? Myslí to s tou ochranou vážně, nebo jen bezhlavě přijímají různé diktáty ideologů?
Další věcí, způsobující ekologické škody jsou hadry, hadry, hadry. Kolikrát do roka se dočítáme, že trendy se změnily a vy máte vyklidit a znovu naplnit skříně? Novými hadry, které sem putují převážně z Číny a z nichž je většina odpad dřív, než se vůbec dostane do obchodu. Další nakládání s textilním odpadem je noční můrou ekologie. Opravdu potřebujete třetí bílou košili a páté modré tričko?
Plasty, plasty, plasty. Alespoň, že třídíme, ale každá petka, kterou „nespotřebujeme“ je přínosem. Cožpak petka, ale ty hromady různých obalů a sáčků, které zaplavují planetu, na ni mají strašlivý dopad. Každý ušetřený kus plastu má svůj vliv.
Tady mě tedy nutně musí napadnout, jestli při dnešních pokročilých technologiích nelze postavit účinné filtry, které by uměly zachytit škodlivé zplodiny ze spalování odpadů. Z odpadu by se stala obchodovatelná komodita a pro získanou energii by se využití jistě našlo. Rázem by bylo uklizeno.
Když se každý zamysli sám nad sebou a vlastní, často zbytečnou spotřebou, zvládneme hodně.
Nakonec, je to v módě, trendy a in. Tak proč váhat? Navíc můžete získat nového koníčka, ať už přešíváním starých kousků oblečení, výrobou květináčů z pet lahví a obalů od pracích prostředků, nebo sázením ovocných stromů, či kvetoucích keřů místo tújí.
