Článek
Mám ráda milé podivné lidi. Třeba psí kamaradku, která dorazila na výstavu psů bez psa. V černém, dlouhém vlněném kabátě. Samozřejmě si s námi dala grog, samozřejmě se zapletla se psy a ještě kousla mého malamuta do ucha, protože se na ni rozcapoval. Pro milovníky zvířat, krev netekla a šlo o vtípek, ne výchovný manévr. Poté se vyděsila, jak to vypadá a chtěla si půjčit psa, aby ji nevyhodili z metra, jako bezdomovkyni. Raději jsme ji odvezli domů.
Kamarád, který s klidem Angličana nakráčel do baru ve sto let starém vaťáku a objednal si kafe do šálku na polévku. Nouzí fakt netrpěl, spíš naopak, ale ze své komfortní zóny se nevychýlil ani o píď. Když jsem mu volala, že nám vítr sebral kus střechy, vynadal mi, že nemám bydlet na blbým místě, a za tři hodiny dorazil s nářadím, latěmi a taškami.
Kamarádka, které příbuzní dovezli z venkova obřího králíka na pekáč. Pokud ho vůbec někdo chtěl původně sníst, byl to její krysařík. Bylo to trochu divné, mít doma takovou dvojku, její příbuzní to těžce nesli, jakožto ostudné, navíc králík dělá bobky všude. Jenomže mazlíčci se nejí.
Jeden pán, kterého znám jen zběžně, v zimě vozí kufr svého auta plný dek, spacáků, zimních bot a bund a poděluje lidi bez domova. Ne každý z nich chce navštěvovat charity.
Pak jsou tu i ti opační. Jedná paní, která kvůli sebemenšímu prohřešku volá policii na své sousedy. Číhá za záclonou a volá. Dost často si domnění křivdy vymýšlí a zatěžuje okolí i policii svými nesmysly.
Kolega, nebo kolegyně, kteří se vymlouvají na své nastavení a upřímnost a umanutě a neustále šíří moudra z dob krále Klacka a upozorňují ostatní na jejich nedostatky. Nejen pracovní, ale i ty ostatní. Nikdy nepochopí, že na „konstruktivní kritiku“, že Máňa přibrala, Petra má moc krátkou sukni a Pavel má nemožné boty, není nikdo zvědavý. V každém trochu větším kolektivu se alespoň jeden takový rejpal najde.
Protiva. Na pozdrav sotva odsekne a kamkoliv přijde, šíří kolem sebe ponurou atmosféru zkázy a zmaru. Všechno a všichni jsou špatně. Pokud neutečete do bezpečí, neomylně vám zkazí den.
Drbny. Slovo drbna je, pravda, rodu ženského, ale někteří muži si se ženami tohoto druhu nezadají. Drby nás sice zajímají, co si budeme povídat, na druhou stranu, posloucháme li drby, jistojistě se nějaký drb bude šířit i o nás za prvním rohem.
Lidé jsou různí, pravda. Na druhou stranu, život je příliš krátký, aby člověk ztrácel cenný čas s lidmi, kteří si ho nezaslouží. Nejde o to, svést s někým takovým vítěznou bitvu, ale o náš cenný čas. Když ho ztratíme s protivným podivínem, nikdo už nám ho nevrátí.
Buďme s takovými lidmi, kteří jsou nám blízcí, se kterými je nám dobře. Jestli v kavárně u skleničky vína, nebo na rybách, či ve stanu v horách ve sněhové bouři, je úplně jedno.
