Článek
Někdy zaberou různé fígle a mozek konečně začne spolupracovat. Za ta léta jich už mám spoustu. Bohužel někdy nefungují a vymýšlím všechno možné i nemožné, co musím udělat, abych se úklidu vyhnula. Například potřebuji uklidit kuchyň a místo toho začnu péct koláč, čímž způsobím ještě větší chaos a zmar.
Pustím si nějakou oblíbenou hudbu, ať mě to nakopne. Někdy to funguje a někdy to zapůsobí tak, že mě postihne náhlá touha dočíst ten odložený román. Jeden úkol splněn a úklid to nějak nebyl. Jak se to stalo?
Televize možná udělá fajn kulisu k úklidu. Jako naschvál běží můj oblíbený film, který mě vtáhne do děje tak, že nevidím, neslyším. Tedy nic jiného než televizi. Úklid se zase nekoná, protože je čas vařit večeři.
Můj muž je ohleduplný, binec nevidí. Ohleduplný je tedy sám k sobě, taky bych mu mohla poradit, ať to uklidí sám, když mu to vadí. Jednou za dob nezralého mládí mi vytkl špinavé schody. Zaječela jsem na celý dům: „Andula vytřela ty schody,“ a nic. Od té doby je klid.
V naší obrovské usedlosti je těžké se rozhodnout, kde vůbec začít. Všude okolo se práší ze silnice a z polí. Pavoukům se tu taky daří a jsou neskutečně pilní. Jednou si jeden natáhl pavučinu od ucha spící kočky k mé rozečtené knize.
Psiska tomu nepřidají, ale důsledky jejich hravosti likvidujeme hned po zjištění. Takový toaletní papír, roztrhaný na kousíčky a roztahaný po domě, například. Hurá, sněží.
Ještě jednu metodu mám, nudu. To se tak strašlivě nudím, že se ze zoufalství vrhám i na úklid. V poslední době i to pokulhavá, protože se zvířaty se člověk nenudí.
Dále, v létě je na úklid moc vedro a v zimě zase moc zima. Takže i výmluvy mám připravené. Co ovšem na jaře a na podzim?
Přitom uklízím dokonce ráda, jenom s tím začít. Mám ráda uklizeno a výsledek mě potěší, to se potom i kochám, tak kde to, zatraceně, pořád vázne? Můj smysl pro povinnost mě k tomu dříve nebo později donutí, tak kde je problém? Proč je tak těžké a někdy skoro nemožné vůbec začít.
Když už začnu, tak to lítá. Tak asi míň o tom přemýšlet a víc dělat. Jenomže je to zacyklené v kruhu, jak začít a kde začít. Mám začít tím, co se mi chce, nebo naopak tím, co se mi nejvíc nechce dělat?
Jasně, že znám pravidlo úklidu odshora dolů, takže nejdřív prach a potom podlaha. Jenomže do toho se ještě připlete lustr, takže když utřu prach, nebudu přece koukat na ten špinavý, zaprášený lustr. Ten se musí rozebrat a skleněné části umýt. Ach jo. Mám ráda tenhle starý dům, ale když dojde na úklid, toužím po garsonce v paneláku.
Máte to, lidi, taky tak složité s úklidem?
