Článek
V Čechách lovit v zimě ryby „na dírku“, což je na vyřezaném otvoru v ledu, není moc časté. Na Sibiři je to ale běžné. Přibližně před 50 lety jsem 3. května doprovázela skupinu českých zdravotníků na zájezdu po Sibiři. Ráno bylo - 6 stupňů, odpoledne okolo +25. Včera totiž do Bratska přišlo léto. Nikde na stromech ani zeleného lístečku, jen na jívách se začínaly objevovat kočičky. Ve svém volnu jsme se vydali na zamrzlou bratskou přehradu. A my Češi, neznalí místních poměrů, jsme zkoušeli, zda nás led udrží. Nejdříve se o to pokusil stokilový muž, pak žena s kozačkami s úzkými ostrými podpatky. Pomalu se plížili od břehu a opatrně podupávali, ale neprobořili se. V tom asi 5 metrů od nás vjel na led plně naložený velký náklaďák a rychle ujížděl po přehradě. Řidič se smál a jen nám zamával. Po této zkušenosti jsme se již nebáli postupovat dál až ke skupině rybářů lovících ryby „na dírku“. Předvedli nám své vybavení: ostrou pilku, udičku bez prutu s návnadou, hliníkový kufřík, na kterém se dalo sedět, teplou deku a ukázali lov. V ledu vyřezali čerstvý kulatý otvor, to aby se k němu stahovaly ryby toužící po kyslíku. Během několika minut už vytáhli první úlovky. Byly to nějaké druhy velkých okounů. S pobavením nám líčili, že nás s úsměvem pozorovali, jak opatrně postupujeme na led a v dírce nám předvedli, že led je tam 50 cm silný. Jako odškodnění nám půjčili své vybavení a na památku nás vyfotili.
Cestou zpět jsme se posadili na zamrzlé kmeny stromů, postupně svlékali oblečení až jsme zůstali ve spodním prádle a opalovali se. Najednou se začal obzor vlnit. Někdo zakřičel "zemětřesení"! Uvěřili jsme tomu, je tam seizmická oblast. Nepředstavitelně rychle jsme utíkali na břeh. Tam nám kdosi z místních obyvatel vysvětlil, že se to jen vlní vzduch podobně jako fata morgana. Tak jsme se ztrapnili ten den již po druhé.
Když jsem se po sibiřské dovolené vrátila do práce, pokáral mě nadřízený, že jsem nenapsala tehdy povinné hlášení ze služební cesty na západ. Těžko jsem vysvětlovala, že jsem se tak opálila na Sibiři a ty kočičky že jsou pravé, a ne umělé. Musela jsem předložit služební pas cestovní kanceláře, pro kterou jsem v době své dovolené pracovala, s razítky sibiřských měst.
