Článek
V době socialismu nebyly jeden čas ke koupi normální zavařovací láhve. Úroda na zahradě nepočkala, až se budou moci koupit, bylo nutno je sehnat jinak. Napadlo mě prolézt smetiště u nějakého hotelu, zda tam nebudou vyhozené. Můj muž se styděl toto provádět, ale nakonec souhlasil s průzkumem daleko od bydliště, nejlépe na horách. Tak jsme se jednu sobotu vydala celá rodina na výlet. Do trabanta jsme dali několik přepravek a odjeli do Orlických hor k hotelu Šerlišský mlýn, který stál na samotě v lese. Otec rodiny předpokládal, že odtud nebude nikdo odvážet sklo do sběrny a že zároveň zde nebude nikdo známý, který by nás pomluvil. Zastavili jsme u smetiště a byli jsme přímo nadšeni. Uviděli jsme tam množství prázdných lahví, dokonce i s víčky. Nasbírali jsme plné tři přepravky, hrdí na to, jak jsme dobře v utajení pořídili, a odjeli domů. Stačilo zavařovačky důkladně umýt a v neděli jsem je již plnila ovocem a zeleninou ze zahrady.
Druhý den se v kanceláři mužův spolupracovník vyptával Jaroslava, co jsme sbírali u toho mlýna, že nás i s manželkou dlouho pozorovali. Po našem odjezdu oba smetiště propátrali, ale na nic nepřišli. Ani nemohli, protože jsme všechny láhve odvezli my. Muž zůstal jako opařený, že se naše mise prozradila, a přiznal ty láhve. Ostudu jsme nakonec neměli my, ale mužův kamarád, kterého dost ostře napadla manželka. Vynadala mu, že když tam týden bydleli, že si ty zavařovačky měli vzít sami dříve před naším příjezdem.
