Článek
Ráda hledám na internetu recepty na nová jídla. Ty jsou většinou moderní, chutné, zajímavé a hlavně neokoukané. Úmyslně vynechávám ty, které vyžadují vařit, péci, dusit dvě až tři hodiny. Autoři je většinou opisují ze starých kuchařek, kdy se pokrmy připravovaly na sporácích na pevná paliva a kdy se tím vytápěla zároveň i celá kuchyň. Při dnešních cenách plynu a elektřiny jsou takové návody ekonomická katastrofa.
Doslova hrůza je ale probírat se příspěvky diskutujících. K čemu mi poslouží vzkaz, že pan XY si to také někdy uvaří nebo že by to manžel asi nejedl, protože on má rád k obědu něco jiného. Další vzkaz: Málem jsem si zlomil žebro, jak je to dobrý. Jdu na to, sušený houby mám. A co ty neologismy typu To bude mňamózní, musí to být superní.
Nejstrašnější jsou stále se rozšiřující zdrobněliny. Je to dobrá polévečka, polívčička. To se hodí jen pro batolata, která toho moc nesnědí. Ale co si mám myslet o polévce plné pepře a chilli koření, která slouží statným mužům jako vyprošťovák? To je také polívčička? Nesmíme zapomenout na máslíčko, když stojí kostka 60 Kč. Musím přidat vodičku, nastrouhat mrkvičku, celýrek, brambůrek, ochutit pepříčkem a soličkou, zahustit jíštičkou, doplnit kyselé zelíčko i se šťávičkou. Vařit v hrníčku, i když toho budou 3 litříky. Jako kladné ohodnocení přidávám bodík.
Do diskuse přispívají stále stejní pisatelé píšící nic neříkající komentáře, jen zbytečně blokují kapacitu počítače. Místo takových zbytečností by mohly být zveřejněny další užitečné recepty.
